Žert – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Žert

Autor: Milan Kundera

Přidal(a): Sarzah

 

 

Milan Kundera

Milan Kundera se narodil v Brně. Jeho otec, Ludvík Kundera, byl významný klavírista a rektor JAMU. V mládí se učil hrát na klavír. Milan Kundera patřil k prominentům oficiální literatury v éře stalinismu a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po uchopení moci komunisty. Tato generace se chopila příležitosti udělat kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury.  Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1948 maturoval. Ve stejném roce začal studovat na Filozofické fakultě UK literární vědu a estetiku, po dvou semestrech však přestoupil na FAMU, kde zprvu studoval filmovou režii a poté scenáristiku.

V roce 1948 vstoupil do komunistické strany, po dvou letech byl však vyloučen. Roku 1956 mu bylo členství obnoveno, ale v roce 1970 byl opět vyloučen. Po roce 1956 se postupně stal významným aktérem snah o liberalizaci kulturních poměrů z reformně komunistických pozic. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s ostrým referátem, ve kterém odsoudil pokus zakázat filmy Věry Chytilové a oficiální kulturní politiku obvinil z barbarství. Po srpnové intervenci zahájil svým článkem v týdeníku Listy diskusi o českém údělu, která pokračovala i v časopisech Plamen a Host do domu a do níž zasáhl rovněž Václav Havel. Od té doby se Kundera až na ojedinělou výjimku (esej Únos Evropy v exilovém časopise 150 000 slov) k politickým otázkám přímo nevyjadřuje.

Od roku 1975 žil v emigraci ve Francii, kde zprvu vyučoval na univerzitě v Rennes a později v Paříži. Po vydání knihy Kniha smíchu a zapomnění v roce 1978, mu bylo v roce 1979 české občanství odebráno. V roce 1981 získal občanství francouzské. Udržuje kontakty s okruhem přátel v Česku, ale do své vlasti se vrací zřídka a vždy inkognito. Ačkoli reviduje překlady svých děl napsaných ve francouzštině do jiných jazyků, jejich české překlady téměř nevydává a odmítá práci na nich svěřit jiným překladatelům. Zemřel po dlouhé nemoci 11. 7. 2023 právě ve Francii.

 

Literární/obecně kulturní kontext

• 2. polovina 20. století

Doba:

• Komunismus v Československu
• léta: oslabení režimu, rozvoj literatury a umění, lidé mají jistou míru svobody a mohou i cestovat
• 1968: Pražské jaro a 21.8 invaze spojenecké armády a upevnění totality
• Normalizace: 20 let pevný totalitní režim
• Ve světě: generace Kundery ovlivněna snahou kultury vyrovnat se s holokaustem, také studenou válkou a s ní související nejistotou ohledně budoucnosti a atmosférou podezíravosti a strachu a rozpadem evropských koloniálních panství

 

Rozbor díla: Žert (1965)

• Druh: epika (vychází z děje, vypráví příběh s postavami a prostředím, psáno v próze (= forma jazyka, která vykazuje přirozený tok řeči a gramatickou strukturu, na rozdíl od verše)
• Žánr:  společenský, politický a psychologický román

 

Téma, charakteristika

Knížka vypráví o tom, jak nevinný vtip může mít v totalitním režimu za následek ztrátu všeho, co člověk měl, ukazuje absurditu doby od konce 40. do 60. let 20. století v komunistickém Československu a její ničivý vliv na lidské osudy.

• obraz tragických deziluzí ve světě, kde nevina je trestána jako vina
• svět komunistických fanatiků a udavačů
• nevinný žertík provokace vysokoškoláka – brána smrtelně vážně -> vyloučení ze strany, fakulty

 

Témata:

• msta, zapomnění, vážnost a nevážnost, vztah dějin a člověka, odcizení vlastního činu, rozpolcení lásky a sexu

 

Kompozice

• 7 kapitol, dále děleny do podkapitol
• 4 vypravěči (Ludvík, Helelena, Jaroslav, Kostka)
• Kompoziční struktura: polyfonní
• Každou kapitolu vypráví jiný vypravěč , každá postava vyjadřuje vlastní náhled na daný problém, což značně přispívá k věrohodnosti příběhu.

 

Dílo v kontextu autora

• první autorův román

 

Umělecké a jazykové prostředky

• většina textu knihy je retrospektivní vyprávění, v jiných chronologicky
• esejistické a úvahové pasáže

 

Charakteristika postav

• Ludvík Jahn: Hlavní postava knihy, která je klíčem k celému ději. Je to zásadový člověk, ze začátku naivní a věrný svým hodnotám a ideálům, a proto i úspěšný a oblíbený. Kromě toho byl lehkomyslný a cynický, což mu způsobilo vážné problémy. Vlivem náhod a smůly, která ho v životě potkala se z něj stává chladný a uražený člověk, který touží jen po pomstě a není schopný odpustit. Je chopen přehlížet city lidí a zacházet přes morální hranice, aby jí dosáhl. Až na závěr (díky jízdě králů) si začíná uvědomovat své chyby a snaží se vrátit se ke svým kořenům. Je třeba říci, že Ludvíkovo jednání nevyplývalo z nějaké chyby jeho povahy, ale čistě z toho, jak s ním ,, osud“ zacházel. V průběhu díla pozorujeme, jak složité životní situace, jedna za druhou, postupně prohlubovali Ludvíkovu nedůvěru ke světu a potřebu, nějak to vyrovnat. Myslel si, že tímto vyrovnáním bude právě jeho pomsta Zemánkovi, která se ale ukázala býti nepodstatnou a opožděnou. Poté, co nevyšla ona pomsta, byl Ludvík ztracen a chytil se toho, co bylo po ruce, tudíž jeho starého přátelství s Jaroslavem a lásky k hudbě a tradicím.
• Zemánek: ,,záporák“ knihy, který působí jako necitelný a nevraživý člověk. Soustředí se jen na své úspěchy a kariéru a nebere přitom ohled na nikoho, ani na své kamarády. Byl (ze začátku knihy) přesvědčený komunista, který se snažil zbavit stranu všech, kdo by ji mohli poškodit. Mezi takové lidi patřil i Ludvík. Ten sice byl jeho kamarádem, ale Zemánek upřednostnil své zájmy a pomohl Ludvíka vykopnou ze strany. Za to se mu poté chtěl pomstít. Jak Zemánek stárnul, tak si mimo jiné uvědomil, že jeho naivní oddanost straně není ideální, a ze svých zásad začal polevovat, to samozřejmě Ludvíka překvapilo a částečně to pokazilo jeho pomstu. Myslím, že celé jeho jednání bylo ovlivněno touhou dosáhnout úspěchu, která byla v dané době podmíněna naprostou poslušností, Zemánek se tím nechal strhnout a dělal první poslední pro to, aby si zajistil své místo.
• Helena: Naivní romantická žena, která se nevědomky stala předmětem Ludvíkovy pomsty. Potom, co se rozešla se svým manželem Pavlem Zemánkem, do kterého se zamilovala jako do člověka, který je stejně věrný komunistickým ideám jako ona, se celý její svět rozpadl. Kvůli tomu se snadno nechala omámit Ludvíkovým kouzlem, toužila po opravdové lásce a uniklo jí, že si s ní Ludvík jen hraje. Jediné, co jí vztah s Ludvíkem přinesl bylo ponížení, kdy místo prášků, které ji měly zabít spolykala projímadlo, pod jehož účinkem jí Ludvík našel na záchodě.
• Markéta: Postava ze začátku knihy, která svojí nedospělostí a vážností přispěla k utrpení Ludvíka tím, že nepochopila vtip a myslela si, že Ludvík je proti straně, kterou ona byl chvilkově naprosto očarovaná.
• Kostka: Velice vyrovnaný člověk, Ludvíkův kamarád a dlužník, který je schopen odpouštět i kritizovat (opak Ludvíka) a snaží se svému okolí vždy vyjít vstříc. I v době komunismu si zachovává křesťanské hodnoty, což ho zavádí do obtížných situací. Je ale schopný se s nimi vyrovnat a zachovat si rozum.
• Jaroslav: Ludvíkův přítel z dětství, který se oproti němu nezajímá o politiku, kvůli tomu se rozešli. Jeho jediným zájmem je lidová hudba a láska k českým tradicím. Byl takto vychován a chce tak vychovat i své děti, i přesto, že tento jeho vnitřní svět je s krutou realitou doby téměř neslučitelný.
• Lucie: Tato postava má svůj zvláštní půvab, jelikož je zahalena rouškou tajemství a mýtů. Časem se dozvídáme, že v dětství byly znásilněna, z čehož se psychicky zhroutila. Tato tragédie ji provázela celý život a překazila jí i vztah s Ludvíkem. Je velice křehká, zranitelná a citlivá, a je pro ni těžké se otevřít už jenom proto, že nerada vypráví o svém mládí. Navenek je velmi obyčejná a působí vyrovnaně, skromně a pokorně, právě to k ní Ludvíka přitahovalo.

 

Místo a doba děje

• Děj knihy se odehrává v Praze a na Moravě (Slovácko) v letech 1948-1965. Retrospektivně se vracíme i do Ostravy.

 

Děj

Příběh začíná návratem Ludvíka Jahna do svého rodného městečka na Moravě, které mu díky dlouhému odloučení již nic neříká, veškeré emoce, láska k rodnému městu a vzpomínky jsou zapomenuty. Teprve později se mu vybavuje jeho charakter a příkoří, kterými musel projít. V celém příběhu se střídají vzpomínky s krutou realitou.

Jednoho dne přijde za Ludvíkem Jahnem redaktorka z rozhlasové stanice, aby s ním jako s vědeckým pracovníkem nahrála rozhovor. Po té, co se představí jako Helena Zemánková, manželka profesora přednášejícího marxismus na univerzitě, dojde mu, že je to žena jeho bývalého spolužáka a jednoho z hlavních lidí, kteří zapříčinili jeho utrpení. Vypráví o své lásce, o Markétce, idealistické svazačce. Strana, komunismus, byl pro ni vším. Odmítala chtíč, zajímala se jen o ideologii. Jednou Ludvíkovi říkala, že má pro něj překvapení.Myslel si, že snad její rodiče odjeli a tak budou moci být společně na chatě, kterou si Ludvík půjčil od svého kamaráda.Tím překvapením však bylo, že Markéta měla jet na čtrnáctidenní stranické školení.On neskrýval své zklamání a ona jej považovala za krutého a sobeckého, bez cítění pro stranu, národ a politické myšlení.

Ludvík měl značný smysl pro legraci, a protože Markétka byla velmi naivní, často si z ní utahoval. Ve stejném duchu byla míněna i pohlednice, na které stál provokativní text:“Optimismus je opium lidstva[1], zdraví duch páchne blbostí[2], ať žije Trockij[3]!“Pohlednice se však dostala do rukou fakultní svazácké organizace a ta ji rozhodně nebrala jako žert. Ludvík byl prověřován, vyslýchán a podezírán ze spiknutí. Nejdříve byl zbaven funkce ve svazu studentů na universitě a posléze, hlavně díky svému domnělému kamarádovi Zemánkovi, vyloučen z KSČ a university, čímž se obrací naruby celý jeho život. I přes to mu Markéta slíbila, že ho neopustí, i když ji k tomu Zemánek nabádal. Když ale zjistila, že Ludvíkovi politické názory a aktivita není taková, jakou považovala za odpovídající, tak se s ním rozešla.

Protože byl vyloučen z fakulty a byl údajným nepřítelem strany, musel nastoupit na vojnu k „pétépákům“ – pracovní technický prapor (nepřátelé režimu, těžili v Ostravě uhlí, protože se režim bál jim dát zbraň). Tam se seznámil se mnoha charakterově rozdílnými lidmi. Například s Jindřichem, který neustále posílal manifesty Stalinovi a Trumanovi, Matloch uměl nádherně zpívat a nadávat, nebo takový Čeněk, který studoval na výtvarné škole, kde byl za své kubistické dílo vyloučen. Vedle těchto byl u pétépáků také syn údajného špióna. Ten věřil v ideály komunismu, byl členem Strany, ale jakožto synovi kolaboranta mu nikdo nevěřil (zřekl se svého otce a také jej odsuzoval). Poslal stížnost, že zde nejsou vychováváni, ale trýzněni. Domníval se, že to celou situaci vylepší. Jeho dopis však neměl předpokládaný úspěch, ba naopak. Byl vyloučen z KSČ, což považoval za osobní prohru, proto se také otrávil léky. Celý tento děj nastiňuje tehdejší skutečnost v pravém světle a utrpení, které museli lidé během totalitního režimu prožívat. Ludvík byl po kruté a úmorné vojně donucen nastoupit do dolů.

Ludvík při rozhovoru s redaktorkou Helenou začne navazovat kontakt. Klaní se jejímu mladému vzhledu a kráse, ne však z opravdové náklonnosti, ale z důvodu pomsty kamarádovi, který ho kdysi zradil. Od svého evangelického přítele (Kostka) si půjčí byt v rodném městě. Tento přítel ho zrazuje od pomsty, která nic neřeší a jen ztěžuje život a dělá z něho peklo. Ludvík se však nenechá od svého plánu odradit. Sejde se s Helenou, která se mu svěřuje o své lásce k lidovému prostředí, vypráví, jak se seznámila se svým mužem na manifestaci, o jeho životě a především o působení ve folklórním souboru. Pod vlivem alkoholu se odeberou do půjčeného bytu, kde spolu prožijí fyzickou lásku. Takto si Ludvík představoval svoji pomstu na jejím muži a má ze svého činu radost. Záhy se však dozvídá, že Helena se svým manželem již tři roky intimně nežije. Poslouží tím tedy Zemánkovi, který se chce se svojí manželkou rozvést a má již mladou přítelkyni. Navíc Zemánek již není stalinista, ale liberální komunista a obhajuje stejné názory jako Ludvík. Když se dozví o vztahu své manželky s Ludvíkem, popřeje mu mnoho štěstí. Ludvík už ale chce skončit tento hloupý žert a proto řekne Heleně, že je mezi nimi konec, že už ji nechce nikdy vidět. Helena je tímto odmítnutím naprosto zdrcená a snaží se otrávit se prášky, ale místo toho sní omylem jen projímadlo. Po tomto zážitku se nechce s Ludvíkem také už nikdy setkat.

Ludvík se cítí osamocený a tak se vrací ke své staré lásce-k hudbě. Společně se svým kamarádem, který založil folklórní skupinu, hraje na zábavě. Je šťastný, cítí, že je opět mezi svými, mezi těmi, od nichž byl násilně odtrhnut.