Jméno práce: Život bez počítače a mobilu
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Jakub Těšík
Život bez počítače a mobilu
Počítač a mobil, dnes každodenní a neodmyslitelná součást našeho života, avšak není tomu tak dávno, kdy mobil měl jen jednu funkci, protože žádnou další ani nezvládal, a svým tvarem, váhou, celkově svými parametry připomínal spíše cihlu než cokoliv jiného. S počítači to bylo dosti obdobné.
Myslím, že tak zhruba 30-ti lety vlastnit mobil či počítač, bylo asi stejně obvyklé jako v dnešní době vlastnit automobil. Asi nikdo si v té době neuvědomoval jak moc tyto 2 věci zasáhnou do našich životů a jak moc je ovlivní…
Jak moc se toho v posledních desetiletích změnilo? Jak dříve lidé žili bez těchto vymožeností? Měli se lépe? Co přinese budoucnost? Když se podíváme na život jaký je dnes a jaký byl dříve, myslím si, že lidé asi dokázali více prožívat, vážit si více všeho, i když toho tolik neměli byli skromnější, lépe se bavit a komunikovat s druhými a mnoho dalšího. Dnes jsme bombardováni ze všech stran reklamami, billboardy, masmédii, že potřebujeme tu a tu věc, že jen ona je nejlepší a nejvíce potřebná, protože bez oné věci či produktu váš život zkrátka nemá význam a stává se neplnohodnotným. Místo toho, aby si člověk užíval toho, co člověk vidí, byl přítomný v daném okamžiku a naplno ho prožil, raději tahá z kapsy mobil kvůli hromadě „selfíček“ které musí pořídit, hodit je na instagram, facebook, či jiné sociální sítě. Přidat hromadu „heštegů“ a popisků, aby všichni věděli, jak dobře se má, kde je, co jí, čím to zapíjí, s kým to zapíjí, případně co dalšího s danou osobou dělalá. Nejspíš to člověk dělá pro to, že si myslí, že kdyby to nesdílel se zbytkem světa, či jen svými kamarády, nic z toho by nemělo smysl a nikdo mu nevěřil. Kdo ví? Aby toho nebylo málo, člověk je neustále vystavován salvě zpráv a informací ze všech různých stran, na které prostě musí odepsat a vzápětí v tom pokračovat na neurčitou časovou jednotku, protože není nic důležitějšího, než být online, být na chatu 24 hodin denně a neustále něco řešit a sdílet se všemi a všude
Dříve se asi místo věty „Jakou máš značku mobilu?“ tázalo větou „Ty máš mobil? Ukaž!“, místo věty „Kde jsi byl? Ukaž selfie!“, se zase používalo „Vážně jsi tam byl? Tak mi o tom povyprávěj“, za to místo věty „Mám nový mobil, před dvěma měsíci jsem si ho koupil“ dnes použijeme po dvou měsících spíš větu „Už je starej, chtělo by to novej.“ a mnoho dalších případů určitě napadne vzápětí každého z nás. Nebo snad ne?
Rozhodně také lidé dříve řešili konflikty a spory „face to face “ místo dělání ramen a verbálních atentátů na druhé skrz různé sociální sítě. Dříve, když člověk potřeboval oporu, pomoc, někoho, kdo ho vyslechne, zašel za ním a věřil se mu se vším, co ho trápí, dělá mu radost. Dnes stačí kouzelná krabička jménem smartphone a problémy lze řešit z pohodlí vašeho domu – jak prostě a jednoduché.
Co se týče počítačů, mě osobně by před 30-ti lety rozhodně chyběl, jelikož ulítám na filmech a počítačových hrách, které mě a určitě většině mých vrstevníků připadají stokrát lepší a zábavnější, než ta nejpopulárnější knížka, protože cokoliv či jakákoliv činnost na počítači nebo smartphonu, je zkrátka více záživná než číst knihu. Proto je takový problém přečíst za čtyři roky dvacet knih povinné četby. Za dob našich rodičů to byla jedna z top aktivit, aktivita na prvních příčkách, co se zábavnosti týče, avšak doba jde dál, na nic nečeká a s příchodem počítačů a smartphonů se posouvá až na příčky poslední. Je ale pravda, že když už člověk nějakou knihu přečte, dá mu to mnohem více, než jakýkoliv film či počítačová hra. Ještě jsem zapomněl podotknout, že knihy už dnes také není třeba držet v ruce, když chceme znát jejich obsah, stačí stáhnout PDFko – „pédéefko“ či audioknihu a je to. Říkám si, jak to asi bude s knihami v budoucnosti? Dost možná budou k vidění už jen v muzeích jako exponáty , na které se nesmí sahat, pouze dívat a budou připomínat něco, co bylo, už není, je pryč, kompletně nahrazeny moderní technikou.
A jak to bude se vším ostatním? Těžko říct, třeba bude naprosto normální používat ke komunikaci pouze mobil atd. a konverzace mezi 4-ma a více očima bude už něco vzácného, zvláštního, klišé, něco co není IN, protože už vyšlo z módy, jako vše co neustálo boj s moderní technikou a novým vývojem lidstva. Z citů, pocitů a prožitků zbudou už jen popisky a „heštegy“ a třeba takové soukromí přestane nadobro existovat. Však kolik soukromí už je nám bráno teď? Třeba také lidstvo vyvine tak vysokou umělou inteligenci, kterou nakonec nedokáže kontrolovat a následně se zmocní celého světa. Většina z mých posledních myšlenek, které jsem právě promítl na tento papír, jsou nejspíše nesmysl a nikdy se nestanou, ale pokud ano, bojím se, že dopadneme jako v knize Karla Čapka, knize, ve které poprvé zaznělo slovo ROBOT… Ano, hádáte správně, jde o knihu R.U.R.
Hodnocení: 1 = výborně
Tuto práci jsem psal jako dobrovolný domácí úkol, u kterého bylo účelem zjisti, jestli zvládneme úvahu vůbec napsat. Právě tato úvaha měla největší ohlas.
