Jméno práce: Životní motto, kterým se řídím
Slohový útvar: Úvaha
Přidal(a): Katka98
Většina lidí má své oblíbené motto, kterým se mohou řídit nebo ho mít pouze rádi. Jsou sice krátká, ale je v nich vše co potřebujete vědět. Mohou být pozitivní, která lidem hodně pomohou, ale zároveň i negativní. Jsou o životě, lidech, lásce, lidských vlastnostech a další. Myslím, že to jsou jakási hesla, pro lepší pochopení života. Měla bych psát o mém oblíbeném mottu, kterým se řídím, ale nejde psát pouze o jednom. Mám jich oblíbených více. Jak jsem již psala, je hodně druhů a člověk se nemůže řídit pouze jedním. Každé má jinou myšlenku a pomůže v jiném okruhu života.
První z nich je: Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Myslím, že si většina vzpomene na film o Foresstu Gumpovi, kde Tom Hanks sedí na lavičce a čeká na autobus za jeho vysněnou láskou a při tom vypráví o celém svém životě lidem sedící vedle něj. Když začne vyprávět o své mamince, a jaká byla její poslední slova, která zněla ,,Život je jako bonboniéra Forreste, nikdy nevíš, co ochutnáš.‘‘ Moje kamarádka si myslí, že je toto motto blbost, protože každá bonboniéra má na zadním obalu napsáno, jaké druhy čokolády obsahuje, a my se tedy klidně můžeme vyhnout kávové příchuti, protože ta má hnědý obal. Je prý na nás, jestli to riskneme, nebo zasvětíme pár sekund života kontrolováním, zda je modrý obal opravdu mléčná čokoláda a ne nugát. Život žádný návod nemá. A ani zadní obal. Nemusí prý chutnat vždy sladce. Její názor mi nebyl lhostejný, vzhledem k tomu, že mám toto motto ráda. Nad vším jsem se musela zamyslet. Je pravda, že bonboniéra chutná vždy sladce, zatím co život dává rány, ale i pohlazení. Kde bychom byli bez toho, kdyby měl každý život jako pohádku? Lidé by byli velice jednoduchý v chování a ničeho si nevážili. Myslím, že pokud člověk nedostává rány, nedostane se dál. Celý život se člověk vzdělává a je sám svým učněm. V tomto případě bych řekla spíše, že ne každému vše z bonboniéry chutná. S tím že, život na rozdíl od bonboniéry zadní obal nemá, bych nesouhlasila. Život má jakýsi pomyslný zadní obal, který nevidíme, kde jsou napsané příchutě nebo-li životní zkušenosti. Zaleží jen na každém z nás, jak rozsáhlý ho budeme mít a čím se budeme nadále řídit. Pokud se člověk neponaučí z toho, co dělá špatně, tak bude chybovat pořád. Napadá mě věta, že všechno zlé, je pro něco dobré. Není ale vše, jen o kontrole, protože je potřeba občas i riskovat. Já na tento citát vždy koukala s nadhledem, vždy mi přinášel hodně energie do života. Vždy, když jsem se hněvala, měla špatnou náladu, přišlo mi vše jako stereotyp, nebo jsem se s někým rozešla, tak jsem si vzpomněla na tento citát. U kterého jsem věděla, že není všem dnům konec. Život má tisíce chutí, barev a vůní, které hodně z nás ani nezná.
Druhé moto je: Slabý člověk je ovlivněn společností. Silný člověk může společnost ovlivnit. Toto motto platilo v minulosti a platí i dnes a vždy bude. Pokud si vzpomeneme na Martina Luthera Kinga, který bojoval za práva černochů, na Jana Husa, který se nebál postavit proti církvi, nebo Nicolas Winton, který se nebal zachránit převážně židovské dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů tím, že jim zajistil odjezd vlakem do Spojeného království. Bude sem patřit i Adolf Hitler, který společnost ovlivnil, ale ne zrovna pozitivně. Tito lidé a mnoho jiných podobných byli a jsou silné osobnosti, které nezůstali bez povšimnutí. Poprvé jsem toto motto slyšela od kamarádky, ale bylo jinak řečeno. Smysl však zůstával stejný. Mám ho ráda, protože si myslím, že pokud se člověk nechá ovlivnit společností, co se týká názorů a chování, tak není sám sebou, pokud nemá vlastní názory a nestojí si za nimi. Já sama jsem neměla svůj vlastní názor a spíš jsem šla s davem, byla jsem jen další ovce do stáda dnešní společnosti. Ted když se to změnilo, cítím se sebevědoměji a vím, že když je pro mě něco správné, tak se toho budu držet. Mohu říci, že jsem začala kouřit, abych zapadla, začala se malovat, protože to dělali holky, chodila jinak oblékaná, chodila na akce, protože to dělali ostatní. Postupem času se vše změnilo. Jsem radši doma a mám ráda ten klid domova, vím, že je to lepší než každý týden jít na akci, kde se člověk jen opije, prokouří plíce, vše utratí a má půlku víkendu pryč. Žiju tak, jak mi to nejvíce vyhovuje. Člověk má být originál a ne kopie. Bohužel když se podívám na dnešní dobu, dá se říct, že naprostá většina je můj přesný opak.
Hodnocení: neuvedeno
