Zlatí úhoři - rozbor díla k maturitě

Kniha: Zlatí úhoři

Přidal(a): Denny

Zasazení díla do literárně historického kontextu:

Povídkový soubor Oty Pavla s názvem Zlatí úhoři vyšel poprvé r. 1985 (tj. až po autorově smrti), znovu pak bez cenzurních zásahů r. 1991. Povídky jsou seřazeny v chronologickém sledu tak, aby vytvářely pásmo příběhů listujících jednotlivé etapy autorova dětství a mládí. Jedná se o příklad oficiálně vydaného díla, které je však prosté jakýchkoli ideologických prvků.

Charakteristika žánru

Povídka = krátký epický prozaický žánr; zaměřuje se pouze na jednu událost a na jednu zápletku, o předchozích událostech se čtenář dozvídá jen ve zkratce. Děj je jednoduchý, bez vedlejších epizod. Počet postav je omezený, do děje vstupují už zformované, v jeho průběhu se výrazněji nemění.

Povídka vznikla v období romantismu (tehdy označována jako obraz – viz např. K. H. Mácha – Obrazy ze života mého). Od pol. 19. stol. dochází k výraznému rozvoji povídkového žánru; podle obsahu rozlišujeme např. romaneto, humoresku či arabesku.

Významní tvůrci povídek v naší literatuře:

Božena Němcová: Divá Bára, Babička aj. (1. pol. 19. stol.)
Jan Neruda: Povídky malostranské (příklad realistických povídek)
Karel Čapek: Trapné povídky, Boží muka, Povídky z jedné a druhé kapsy (1. pol. 20. stol).
Milan Kundera: Směšné lásky (60. léta 20. stol).

Autor

Ota PAVEL (vl. jm. Ota Popper), 1930 – 1973

Český spisovatel a novinář, mistr povídky.

Syn židovského obchodníka, za okupace pracoval v kladenských dolech; po válce vystudoval střední školu. Zaměstnán byl jako sportovní redaktor (Československý rozhlas, časopis Stadion).

Dílo:

Knihy sportovních reportáží: Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského.

Povídkové soubory: Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby; společně vydány pod názvem Fialový poustevník; necenzurované vydání Zlatí úhoři.

Povídky představují všední příběhy ze života autorovy rodiny a jeho známých. Můžeme je rozdělit do několika okruhů:

idylické vzpomínky na předválečné dětství prožité u řeky Berounky (Černá štika, Moje první ryba)
neradostné baladické prózy poznamenané tragickým osudem autorova otce a bratrů – byli odvlečeni do koncentračního tábora (Kapři pro wehrmacht, Můžou tě i zabít)
povídky zobrazující poválečné nadšení pro budovní „nové společnosti“ i postupnou ztrátu iluzí z nového režimu
lyrické povídky o řece, rybářích a rybách.

Př.

Smrt krásných srnců – starší bratři jsou povoláni do koncentračního tábora, otec pro ně chce ještě naposledy maso, s pomocí přátel uloví načerno srnce. Snad díky tomu chlapci Terezín i Osvětim přežili.

Můžou tě i zabít – příběh chlapce (= autor), který po odvlečení otce a bratrů do koncentračního tábora pomáhá matce zajišťovat živobytí; autor líčí pytláctví, boj s udavači, útěky a pronásledování. Zajímavá postava porybný Záruba – navenek drsný, uvnitř dobrák.

Zlatí úhoři – uzení úhoři měli být dárkem k otcovým narozeninám, řezník je však přesolí; v přeneseném smyslu zlatí úhoři = symbol čehosi vzácného, za čím se musí jít vytrvale celý život.

Povídky zakázané komunistickou cenzurou: Běh Prahou (spisovatelův otec se po válce stává nadšeným členem KSČ, stranu opustí poté, co se v Rudém právu se objeví informace, že osoby odsouzené za protistátní činnost jsou „židovského původu“), Prase nebude (poukazuje na stinné stránky kolektivizovaného zemědělství).

Charakteristika povídek O. Pavla: Většině povídek dominuje postava autorova poněkud svérázného otce. Jazyk próz čerpá ze spisovné i obecné češtiny (proto působí živě a přirozeně); autor nepostrádá smysl pro dějové napětí a pointu.

Podle povídek Oty Pavla byly natočeny filmy Smrt krásných srnců a Zlatí úhoři.