Kniha: Zločin a trest
Autor: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Přidal(a): errorTea
Žánr: Román
Literární směr: napsáno 1866 – Psychologická próza
Slovní zásoba: Spisovný jazyk, Hovorová mluva
Stylistika: psáno srozumitelně, monology, dialogy, vnitřní, myšlenkové pochody
Vypravěč: autor
Postavy: Rodin Romanovič Raskolnikov, Petr Petrovič Lužin, Dmitrij Prokofjič Razumichin, Alexandr Grigorjevič Zamjotov, Semjon Zacharovič Marmeladov
Děj: Chudý student Rodin Raskolnikov naplánuje vraždu staré lichvářky Aleny Ivanovny, za účelem oloupení a následhého financování jeho studií. Svůj si odůvodňuje filozofickými úvahamy o rozdělení lidského pokolení mezi nadlidi, osoby s osudem konat velké činy, k jejichž dosažení se nemají ostýchat kráčet přes mrtvoli, a lidi ostatní, obyčejné. Při vraždě lichvářky je přistižen její sestrou, kterou je nucen také zabít, beze stop se dostane z místa činu a uloupené peníze a šperky schová. I přes snahu ospravedlnit si svůj čin svými teoriemi je stíhán výčitkami svědomí. Uschované peníze si nikdy nevyzvedne nebot ve chvíli, kdy se ozvalo jeho svědomí, přestávají pro něj mít význam. Uvědomuje si, že není jeden z nadlidí, protože takový, jak si vysnil, by se po splnění svého cílu nad jeho následky nepozastavil. Raskolnikov se nakonec přiznává a je poslán na Sibiř. Tam ho doprovází Soňa, dívka z rodiny jeho přítele, které jej miluje a vždy při něm stála. Její čistota, láska k němu a víra v boha v Raskolnikovi budí naději na nový začátek.
Prostor: Petrohrad
Čas: 1886
Význam sdělení: Souboj intelektu, filosofie a přesvědčení s city, svědomím a morálkou. Následky konání násilý, byť s dobrým úmyslem.
Literární historie
– Vliv nejen na soudobé spisovatele ale dílo položilo zákaldní kámen Psychologické próze (Egon Hostovský, William Styron, Jaroslav Havlíček)
Autor: V roce 1821 narozen v Moskvě jako jeden 7 dětí. Vystudoval vojenské učiliště ale po jeho absolvování se rozhodl pro literaturu. Díky svým názorům, účasti v utopické socialistické skupině a otevřeným výstupům proti carovi byl odsouzen na trest smrti. Rozsudek byl později zmírněn na žalář a následné nucené práce na Sibiři. I díky rozvíjející se epilepsii pro něj pobyt na Sibiři byl hrůzným zážitkem. Formován tímto prostředím a zkušenostmi získal schopnost vcítit se do myslí druhých. Ve svém díle se často zabýval osudy lidí žijícími na okraji společnosti, jejichž prostředí díky své vášni pro hazard dobře znal, a jejich duševními pochody. V roce 1881 umírá na plicní krvácení.
