Kniha: Zmizet
Autor: Petra Soukupová
Přidal(a): kristina.mlcochova
Díla:
K moři – Román
Zmizet – Soubor povídek/novel
Marta v roce vetřelce – román
ROZBOR DÍLA
Literární druh: epika
Literární žánr: novela/povídka
Literární směr: mladá česká próza posledních let
Petra Soukupová vstoupila do literatury po roce 1989 → svoboda slova, není již aktuální přemýšlet, jestli má autorka blízko k oficiální nebo neoficiální literatuře.
Problémem je komerční hledisko = prodejnost knihy, problémy s publikací knih, což se Petry Soukupové netýká.
Oficiální literatura: schválena cenzurou, „nevadila režimu“, obecná témata (např. historické romány).
Neoficiální: neprošla přes cenzuru problematické názory, nebo celá tvorba, možnosti: exil; samizdat.
Exil = vydávání knih v zahraničí (nucený odchod); SIXTY EIGHT PUBLISHES – Toronto, Škvorecký.
Samizdat = probíhala v ČR – snaha nelegálně rozšiřovat zakázané knihy (opis, tisk) – Ludvík Vaculík.
Underground = inspirovaný beatnickým hnutím, odnož od samizdatu – Bohumil Hrabal.
Jazyk:
- nespisovná čeština, odpovídá věku vypravěče – hovorová, místy až obecná čeština (koncovky – ej → hezkej; po sedmý…); mamka – hovorová čeština
- Soukupová používá krátké samohlásky místo dlouhých (vidim místo vidím …)
- nářečí – cejtim
- spíše dlouhé větné celky někdy ne příliš dobře poskládané (špatný slovosled) – úmyslně, Soukupová se snaží přiblížit mluvu chlapce
- vyprávění v přítomném čase – pocit, že děj odehrává nyní, čtenáře to s knihou více spojuje
- smutná ironie, humor (Soukupová používá humor i v smutných situacích, ironie = kritika opakem)
Kompozice:
- retrospektiva (= vypravěč se vrací zpátky do minulosti, vzpomínek)
- ich-forma – vypravěč Jakub (další dílo vyprávěné z pohledu dítěte – Bylo nás pět)
Hlavní postavy a jejich charakteristika:
Jakub – nemá rád sport, protože je v něm nešikovný, rád maluje, vaří, peče, více si rozumí s matkou, je spíše takový samotář, po tom, co přijde o nohu je docela statečný, k životu je ironický, smutné události popisuje s „humorem“, umělecky nadaný
Martin – arogantní, hezký, sportovně nadaný, Jakuba trápí, straší, spoustu věcí Kubovi záviděl, bral bratra spíše jako přítěž, neměl s ním pevný vztah
Matka – před Martinovým zmizením normální máma, která se snaží bránit mladší dítě (Jakuba), po zmizení Martina se stává psychicky narušenou, není schopna vést normální život, u všech věcí, které dělá, přemýšlí, co napíše k další fotce s Martinem, vidí svět jen skrze fotky
Otec – problémy s alkoholem, má v oblibě Martina, po jeho zmizení se jeho problémy s alkoholem ještě zhorší, není schopný usnout bez alkoholu
Babička – jediný člen rodiny, který má alespoň trochu rozumu, o Jakuba se dobře stará, když jeho rodiče nemohou
Děj:
Příběh se odehrává v Hradci.
Novela je vyprávěna chlapcem, který se jmenuje Jakub Holec. V první kapitole je mu patnáct let a odjíždí do Plzně, kde nastupuje průmyslovou uměleckou školu. Ve vlaku vzpomíná na své dětství. Na všechny rány, kterě jejich rodina zažila, vzpomíná, jak se postupem času rodina rozpadala, až se stala naprosto nefunkční.
Jakubův otec byl trenérem běžeckého oddílu, v mládí byl orientačním běžcem a teď, když měl děti, bylo jeho cílem a přáním, aby jeho synové dokázali to, co on nezvládl. Přál si, aby alespoň jeho kluci dosáhli něčeho významnějšího.
Matka (Milena) byla učitelkou na zvláštní škole. Byla to obyčejná máma, jako každá jiná. Oba rodičové měli zálibu v amatérském focení.
Jakubův bratr (Martin) byl přesně jako táta, rád sportoval, běh byl jeho životem. Jakub ho popisuje jako „krásného anděla, který má v sobě zlo“. Mezi bratry nepanuje to sourozenecké pouto, jako u ostatních bratrů a sester. Jejich chování k sobě nevykazuje příliš lásky. Martin Jakuba často trápí, straší, chová se k němu arogantně a povýšeně.
Rodina je rozdělena na dva tábory – matka a otec. Martin držel při tátovi, protože po něm zdědil talent na sport a s otcem měli společného koníčka, zatímco Jakub byl na sport nešika a otec ho proto často přehlížel a více se zajímal o Martina. Byl tu pak ten druhý tábor – Jakub a jeho matka. Jakub sport nesnášel, otec pro to neměl pochopení a stále ho do běhu nutil. Jakub stejně v půlce závodu odběhl někam do lesa, kde jen sedí a prohlíží si krajinu. Například v knize vykládá, jak by se nejradši díval celý den na mraveniště. Matka pro něj tedy představuje svět, kde se dějí obyčejné věci a příliš se po něm nevyžaduje. Rád s mámou vaří, rád jí pomáhá s pečením na Vánoce, Jakuba také baví malování, podle všeho je v tomto talentovaný. Později, když dostane svého papouška (Pirát), maluje hlavně ptáky.
Oba chlapci si navzájem závidí toho druhého rodiče, který jim chybí.
První rána rodinu zasáhne, když Jakub vyběhne ze školy a nevšimne si auta, které ho proto srazí. V nemocnici zjistí, že mu museli amputovat nohu. Autorka situaci popisuje, jako by tím trpěli všichni víc, než Jakub sám. Ani tahle situace bratry nesváže k sobě. Jakub třeba vypráví, jak se k němu Martin zachoval jednou v noci. Bratři měli dvoupatrovou postel, Jakub spal nahoře a jednou v noci potřeboval hrozně na záchod. Volal na Martina, aby mu pomohl, ale bratr mu ani po několik pokusech, kdy se Jakub snažil Martina oslovit, nepomohl. Jakub zkusil slézt z postele sám, ale špatně došlápl na šprušli a spadl. Přičemž se počůral. Bratr se mu za to posmíval a v tu chvíli ho Jakub nenáviděl ještě víc.
V tu dobu dostal Jakub svého vysněného papouška, který mu byl po dlouhou dobu jediným kamarádem. Po prázdninách se Jakub vrací zpět do školy, ale jelikož byl půl roku se zraněnou nohou, musí opakovat ročník. Ve třídě potká Martu, Kuba se s ní skamarádí, ale Martin si ji omotá kolem prstu a Marta na Jakuba rychle zapomene. Tuto situaci s Jakubovou nohou rodina ještě jakžtakž ustojí.
Jednoho dne, když jsou bratři už trošku starší, odejde Martin ven. Rodiče se večer zlobí, že přijde pozdě. Nakonec ho jdou hledat – neúspěšně. Proto se obrátí na policii. Martin se ani druhý den nevrátí domů. Jakub si vyčítá, že bratr zmizel kvůli němu. Martin ho totiž před odchodem provokoval a Jakub si na malou chvíli přála, aby bratr zmizel a už se nevrátil – nevěděl, že se mu přání vyplní. Rodině začínají volat lidé, že Martina viděli tam, anebo zase jinde (dělali si z nich legraci). Matka ovšem bere všechny telefonáty velmi vážně a podle míst, kde lidé údajně Martina viděli, si vypracovávala trasy a později se vydá sama syna hledat. Jakuba nechá doma s otcem, který vidí jediné řešení v alkoholu. Po neúspěšném pátrání se matka před Štědrým dnem vrací domů. Je jiná, Jakuba si skoro nevšímá. Vyčítá se, že Martina často odbyla, protože se více věnovala Kubovi. Kubu to mrzí, zase mu zůstal jen jeho Pirát. Po Vánocích matka zase odjíždí, nemůže být doma, musí být neustále v pohybu. Zasahuje babička, která jediná má v této situaci trochu rozumu. Vyčítá matce, že místo, aby se starala o Jakuba, odjíždí z domu. Otec také není schopen se o Jakuba postarat, proto Jakub odjíždí s babičkou k ní domů. Později, když už je zase doma a otec je relativně schopný se o něj jakžtakž starat, jim zavolají z nemocnice, že matka zkolabovala. Strašně zhubla, nakonec se s nimi vrací domů. Začíná zase uklízet, vařit. Všechno vypadá na pohled úplně normální, ale není. Do práce nechodí. Později si najde cestu, jak se se ztrátou vyrovnat. Prohlíží si staré fotky, ale většinou jen ty s Martinem a detailně si je popisuje do deníku. Podle Jakuba nepravdivě. Ale matka se snažila popsat fotografie tak, jako by to bylo ideální. Věděla, že bratři spolu nevycházeli a věděla, že Martin nebyl žádný „svatoušek“, ale takhle na něj vzpomínat nechtěla. Příběh končí tím, že se Jakub zase vrací v myšlenkách do současnosti a těší se do školy, ví, že se domů už nikdy nevrátí, i když matce tvrdil opak. Od Martinova zmizení se rodina přetvařuje, na první pohled vypadá vše v naprostém pořádku, ale přitom je rodina tak zničená, že už není možné, aby se vztahy zase zlepšily.
Poslední vzpomínka, která Jakubovi ve vlaku bleskla hlavou, byla situace se zvířátkem. Jakub si jednou otevřel doma knihu a vypadl na něj lísteček, kde bylo bratrovým písmem napsáno: „Zvířátko je za topením.“ Vzkaz ze záhrobí? A opravdu, za topením byl malý stříbrný přívěsek ve tvaru nějakého zvířete. Přívěsek dostal Martin od Marty, zapadl mu za topením, ale nechtěl se mu hned vytahovat, tak si napsal upomínku jako záložku do knížky, kterou zrovna četl a posléze na celou věc zapomněl. Jakub si bere zvířátko spolu s nožíkem, který otec kdysi bratrovi věnoval a Kuba mu ho moc záviděl. Teď už si jej vzít mohl. Martin už ho potřebovat nebude.
Další významní Autoři:
Michal Viewegh – Báječná léta pod psa …
