Kniha: Zrádné srdce
Autor: Edgar Allan Poe
Přidal(a): Elis44
Eliška Ceralová
Jako dílo jsem si ke své interpretaci vybrala povídku Zrádné srdce od známého amerického spisovatele Edgara Allana Poa. Poprvé byla publikována roku 1843 v Baltimore, tuto povídku přeložil Josef Schwarz. Povídka je součástí souboru čtyř povídek, zrádné srdce je titulní. Další 3 se jmenují Medailon, na slovíčko s mumií a podlouhlá bedna.
O charakteristice díla můžeme říct, že je to psychologická hororová povídka. Vypravěč příběhu je duševně nemocný muž, který je posedlý vraždou starého muže se kterým žije a k smrti ho vytáčí jeho supí oko. Nepovažuje se za šíleného, tvrdí, že si celou dobu počínal obezřetně a rozumně. Jediné východisko jak se oka zbavit vidí ve starcově smrti. Mladíkovo jméno je neznámé. Vypraveč je obvykle považován za muže, avšak někteří si myslí, že by mohla vyprávět i žena, jelikož zde nejsou žádná zájmena, která by toto vyjasnila. Příběh začíná konverzací která již dávno probíhá mezi vypravěčem a jinou osobou. Mladík svého pána ukrutně nenávidí. Ne však kvůli jeho zlovůli, ne kvůli jeho zášti, ne kvůli jeho skutkům, ale kvůli jeho oku podobnému oku supa. „Bylo otevřené, dokořán, dokořán otevřené – a jak jsem na ně hleděl, rostla ve mně zloba. Viděl jsem naprosto zřetelně tu matnou modř, přetaženou ohyzdným šlojířem – a mrazilo mne až v morku kostí – jinak jsem však ze starcovy tváře či těla neviděl zhola nic, neboť jsem namířil paprsek jakoby pudově přesně na proklatý bod.“ (Poe E.A zrádné srdce, Praha 1967) Toto oko mladíka neustále popouzí a vede ho k záchvatům zuřivosti. Touží starce zabít. Vždy v noci vchází do starcovy ložnice, stařec má však oko zavřené. Osmé noci ale starce probudí a čeká až usne protože ho stařec ve tmě neviděl. „To nic není, to je jen vítr v komíně, jen myška přešla po podlaze,“ nebo: „To jenom cvrček vrznul křidélkem.“ Ano, těmito výmysly se snažil utěšit; ale již poznal, že je všechno marné. Všechno marné – neboť Smrt se přikradla, již ho obstoupila svým černým stínem, již svírala svou oběť. A neblahou mocí nezřeného stínu dala mu tušit – třebaže neviděl, ani neslyšel – dala mu tušit, že moje hlava je v místnosti. Když jsem dlouho velmi trpělivě čekal a nezaslechl, že uléhá, odhodlal jsem se pootevřít ve svítilně úzkou, uzoučkou škvírku. Nedovedete si představit, jak potají, jak neslyšně jsem ji otvíral, až z ní konečně vyšlehl jediný šerý paprsek, pavoučí nitka, a dopadl na supí oko.“ Uslyší jeho srdce jak se neustále zrychluje v narůstající hrůze. Posvítí na jeho oko lucernou a vidí jeho modré oko, to v něm probudí amok a starce zabije. Z podlahy vytrhal tři prkna a vše uložil mezi fošny. Pak prkna zasadil zpět tak chytře, tak obratně, že by žádné lidské oko, ani to jeho nemohlo odhalit nejmenší chybičku. Nebylo třeba nic omývat, nebyla tu jediná skvrnka, nikde žádná kapička krve. Vše steklo do džberu. Ráno policisté přicházejí přivoláni sousedem, který v noci slyšel výkřik. Je si jistý, že byl ve své práci brilantní, ale po chvíli začně slyšet tlumený hlukot. Dojde mu, že je to starcovo srdce a k vraždě se dozná. Vypadá to, že vypravěč je osamocený a bez přátel. U postavy starce můžeme zjistit, že se vyhýbal lidské společnosti, možná ze strachu, možná z lakomství. Víme, že byl bohatý, protože když mladík provázel návštěvu (policisty) po domě. Vybídl je, aby se dali do pátrání. Poté je zavedl do starcova pokoje, kde jim ukázal jeho „drahocennosti“.
Stařec má modré oči, kterých se vypravěč bojí. Stařec mladíka ani v nejmenším nepodezřívá, protože mladík k němu byl ještě před týdnem milý. Stařec se bojí lupičů, ale je vidno, že vypravěči věřil, když mu dává volnost, zatímco spí. Jeho smysly jsou otupělé, vůbec netuší, co se děje. Uslyší vypravěče až při osmé noci. Postavy tří policistů hrají významnou roli při podpoře děje vypravěče. Zdají se být svědomití. Když soused vtrhne s podezřením, neváhají a jdou vše prošetřit. Postava souseda hraje malou, ale důležitou a významnou roli v příběhu vypravěče. Soused nám ukazuje, že vypravěč i starý muž byli odříznuti od společnosti. Vypravěč se velice obával, že soused uslyší také bít starcovo srdce a opravdu se tak stalo. Celá povídka se odehrává v polorozpadlém domě v tmavé londýnské ulici.
Dílo je stavěno do ich formy a je velmi důkladně a detailně zpracováno. Povídka je členěná do odstavců. Čas: děj se odehrává v 9 dnech. Sedm dní vypraveč plánuje vraždu, 8. den starce zabije a 9. den přicházejí policisté.
Myslím si, že myšlenka autora je taková, že i přes dokonalé čin vždy pravda vyjde najevo. Vlastní strach a představy nás donutí k doznání. Autor se snaží navodit pocit zoufalství a úzkosti. Proti nadpřirozenu staví raději složitou lidskou myšlenku pocitu viny. „Rozbolela mne hlava a měl jsem dojem, že mi zvoní v uších; ale oni pořád seděli a pořád povídali. Zvonění se začalo ozývat určitěji, znělo vytrvale a stále určitěji. Rozpovídal jsem se ještě nenuceněji, abych se toho pocitu zbavil, avšak zvonění neustávalo a bylo stále zřetelnější a zřetelnější – až jsem konečně poznal, že ten zvuk mi nezní v uších. V tu chvíli jsem nepochybně silně zbledl; hovořil jsem však ještě plynuleji a zvýšil jsem hlas. Ten zvuk však sílil – co jsem si mohl počít? Byl to hluboký, dutý, pospíchavý zvuk – tolik podobný zvuku hodinek zabalených do bavlnky. Dech se ve mně zatajil – ale vidím, komisaři nic neslyší…“Lotři!“ zaječel jsem. „Konec přetvářky! Doznávám se – udělal jsem to já! Vytrhejte prkna – zde, zde! To jeho hnusné srdce tak tluče!“
Pro mě osobně byla tato povídka zajímavá a velice strašidelná. Můžeme zde nahlédnout, jak mohou přemýšlet někteří psychicky nemocní lidé.
Zdroj:
Poe, E.A. Zrádné srdce, Praha 1967
