Kniha: Ztracený svět
Autor: Sir Arthur Conan Doyle
Přidal(a): eva1234
Ztracený svět (1960)
1) Literární teorie
FORMA (= způsob, jakým je skutečnost v literárním díle ztvárněna)
Obecná charakteristika literárního díla
Literární druh: epika (text dějový)
Literární žánr: epický žánr prozaický – dobrodružný sci-fi román (román = rozsáhlý příběh psaný prózou; hlavní a vedlejší dějové linie, epizody, mnoho postav (vyvíjejí se); do děje vstupuje vypravěč; členění do kapitol, oddílů)
– (podle obsahu se jedná o dobrodružný román, podle časového určení – o utopický román)
– sci-fi (= vědeckofantastický žánr – vymezený výskytem spekulativních technologií a přírodních jevů anebo dosud neznámých forem života v díle. Děj sci-fi je často zasazen do vesmíru, budoucnosti či alternativní historie)
Literární směr/sloh (obecně doba vzniku díla): realismus
2) Organizace jazykových prostředků
Umělecký text má prozaickou formu = próza
Próza: řeč nevázaná
– základní vyjadřovacím prostředkem = věta (kromě gramatických pravidel se neřídí žádnou normou)
Stylistická charakteristika textu
– autor má brilantní styl vyjadřování, je znát jeho všeobecný kulturní přehled, projevuje se zde znalost lidských povah, záliba v přírodovědném oboru, vysoká míra dedukce (což autor prokázal již při vytvoření postavy Sherlocka Holmese). Jeho styl působí lehce, vtipně a čtivě. Umí si s jazykem pohrát. Autor se často obrací na čtenáře (Zatím si mne představte v redakci listu Daily Gazette; a od této chvíle, trpělivý můj čtenáři, vás již nemohu oslovovat přímo. Nadále k vám budu moci promlouvat jen prostřednictvím Gazetty), užívá bohatě obrazná pojmenování, řečnické otázky, přísloví, rčení. Pro ozvláštnění a obohacení textu vkládá korespondenci, jež je vtipně sarkastická (př. Domníval jsem se, že jenom zakrnělý mozek tupce není s to pochopit, oč jde, ale potřebuje-li věta skutečně obšírnějšího vysvětlení, souhlasím s Vaším návrhem a přijmu Vás v uvedenou hodinu, ačkoli mi návštěvníci a návštěvy všeho druhu jsou z té duše odporné; nebo :Až přijdete, ukážete tuto obálku laskavě mému sluhovi Austinovi, jelikož je jeho povinností chránit mě před vlezlými dotěrnými padouchy, kteří si říkají „novináři“.), dialogy (přímá řeč) V knize najdeme všechny formy výpovědí od větných ekvivalentů, jednoduchých vět až po složitá souvětí. Obsahuje všechny druhy výpovědí (oznamovací, tázací, rozkazovací, přací i zvolací).
– jazyk literárního díla (dále LD)
– nositel významu
– má estetickou funkci
– základní zdroj vyjadřování = spisovný jazyk (slova slohově neutrální i zabarvená), yužívá se ale i jiný útvar národního jazyka: nespisovný jazyk – obecná čeština (že mi chcete trochu bodnout (pomoci), vzít roha (utéct), tropí si z tebe šoufky), novinářský slang (sólokapr), slova z latiny (př. Porcus ex grege diaboli – vepř z ďáblova stáda bravu (nelichotivé vyjádření prof. Challengera o novinářích); Vestigia nulla retrorsum – Nikdy nehleďte zpět) i slova citově zabarvená (hubeňour), slova zastaralá (šifonér – prádelník)
– estetickou funkci spoluvytváří i zvláštní jazykové prostředky:
– tropy (tj. přenášení významu)
tropy:
- metafora = přenesení významu na základě vnější podobnosti (načepýřený, rozcuchaný papoušek – o panu Hungertonovi; stádo vídeňského bravu – o vídeňských novinářích; prohrál jste na celé čáře; znám ten dotěrný, ošklivý hmyz (=novináři); ukázal chlupatou jitrnicí, pardon svým prstem, na detail kresby)
Druhy metafory:
- personifikace = přenesení lidských vlastností a činností na neživé věci, zvířata a rostliny ((židle) bodala nás nohami ze všech stran)
- synestézie = záměna počitků různých smyslů (profesor mě bodal svými ostrými pohledy)
- přirovnání = porovnání dvou jevů na základě společné vlastnosti (stál jako bronzová socha diskrétnosti; odpověď, jako když zatroubí dopálený býk; hrudník jak šifonér; našlapuje na špičky nohou jako učitel tance; židle byla jako stonožka; Zahradila svému manželovi cestu a vypadalo to, jako by si načepýřené kuře stouplo do cesty buldokovi; seděl nadmutý jako obrovská ropucha)
- metonymie = přenesení významu na základě vnitřní spojitosti (v duchu jsem vzýval svého irského filipa (svou chytrost, důvtip), aby mi pomohl )
Druhy metonymie:
- synekdocha = záměna pojmenování části za celek a opačně (př. Celá ulice o tobě mluví; celý Londýn o tobě mluví)
- hyperbola (nadsázka) = zveličení, nadsazení pojmenované skutečnosti (př. Učitel, kterého by zbožňovaly tisíce studentů.)
– rčení: špinavé prádlo se nepere na veřejnosti; mlátíme prázdnou slámu; ucho džbánu jeho trpělivosti se utrhlo
– přísloví: Jak jsem koupil, tak prodávám; Vstup volný – vyhazov zdarma; Nikdy nehleďte pět!
OBSAH
3) Tematická výstavba (téma)
– název: Ztracený svět jako zapomenutý, neprozkoumaný svět, o kterém nikdo nic neví.
– téma: profesor Challenger objeví dosud neznámou zeměpisnou oblast, v níž se až do současné doby zachovala pravěká zvířata nejrůznějších druhů
– motiv:dobrodružný
– námět: inspirací pro vytvoření profesora Challengera mu byl profesor Rutherford, kterého poznal za studií na lékařské fakultě a dále jeho zájem o přírodní vědy a antropologii
Epika
– má děj (děj lze převyprávět)
Vypravěč
Druhy vypravěče:
subjektivní (autorský vypravěč = hlavní postava: Edward Dunn Malone)
Způsob vyprávění:
ich – forma = autorský vypravěč („já“ – 1. os. j. č.)
Děj a kompozice
Děj
Mladý novinář Ned Malone chodí na návštěvy k Hungertonovým, neboť je zamilovaný do jejich dcery Markéty. Ned chce Markétu požádat o ruku, ale Markéta ho předběhne slovy, že jí s ním vyhovuje pouze přátelský vztah. Když se Ned Markéty zeptá, jak by měl vypadat její ideál muže, odpoví mu, že jejím ideálem je muž činu, schopný akce, muž, jenž dokáže hledět do tváře smrti a nehnout brvou – muž, jenž dosáhl velkých cílů a zažil mimořádná dobrodružství. Její slova zanedlouho Neda motivují, aby se přihlásil k výpravě profesora Challengera.
Ned pracuje jako novinář v Daily Gazette, dostane za úkol udělat rozhovor s profesorem Challengerem, který prý objevil nějaká podivná zvířata, ale svá tvrzení nakonec stáhl. Profesor byl vědeckou elitou označen za šarlatána, to profesora vedlo k tomu, že se stáhl do ústraní a přestal přijímat návštěvy. Zvlášť odporní mu byli senzacechtiví novináři. Ned měl za úkol označit profesora za lháře, ale nakonec si ho získal a po přednášce, kde profesor napadne teorii svého kolegy, že dinosauři vyhynuli ještě před prvními lidmi, se přihlásí k výpravě, která bude mít za cíl objevit pravěká zvířata v zeměpisné oblasti, kterou prof. Challenger držel v tajnosti před veřejností. Výpravu do neznámé země tvoří celkem čtyři muži: profesor Challenger, profesor Summerlee (oponent Challengera a učitel srovnávací antropologie), Ned Malone – novinář, lord Roxton – aristokrat, sportovec a cestovatel.
Na jejich dobrodružné výpravě je doprovází černoch Zambo, míšenci Gomez a Manuel, 3 bolivijští Indiáni kmene Modžo (pojmenovali je: Modžo, José, Fernando) a 2 Indiáni, kteří dělali doprovod Challengerovi před 2 lety: Atala a Ipeka.
Zlom v jejich cestě představuje zrada Gomeze, který se mstí za vraždu svého bratra Pedra Lopeze (vůdce otrokářů, kterého před lety zabil lord Roxton, jenž tak rozbil celý systém otrokářství na území nikoho – v oblasti mezi Peru, Brazílií a Kolumbií, tady byli lidé zotročováni k práci na sklízení kaučuku), když odstraní jedinou přístupovou cestu (most ze zkáceného stromu přes propast) do neznámé země. Členové výpravy se tak ocitnou zcela odříznutí od civilizace. Přes propast komunikují pouze s jediným věrným průvodcem Zambem, který jim po laně pošle zásoby jídla a sežene nakonec pomoc. Tehdy začíná jejich dobrodružství. Ztracenou zemi pojmenují po Mapleu Whiteovi – jehož skici z neznámé země objevil profesor Challenger. Objevují nepoznané druhy prehistorických zvířat. Ned dokonce pojmenuje jezero uprostřed země Maplea Whitea jako Markétino jezero.
Dalším zvratem ve vyprávění je únos 3 členů výpravy opolidmi. Jediný, kdo unesen nebyl, je Ned, který byl v době únosu na tajném průzkumu země. Lordu Roxtonovi se podaří utéct a společně s Nedem ostatní vysvobodí. Ze zajetí opolidí vysvobodí též několik Indiánů. Za svého pobytu v zemi Maplea Whitea totiž zjistí, že v této zemi proti sobě na život a na smrt bojují právě opolidé a Indiáni. V boji o přežití se nakonec přidávají k Indiánům, kterým pomůžou vybít opolidi. Ponechají pouze samice opolidí, z kterých si udělají otrokyně.
V závěru románu syn náčelníka Indiánů pomůže najít členům výpravy cestu ven ze země Maplea Whitea a výprava se dostává šťastně zpátky do Londýna. Zde následující den všichni absolvují přednášku, kde představí své objevy z výpravy vědeckému plénu. Objeví se zde však dr. Illingworth, který – jako kdysi profesor Summerlee – nevěří ani vyprávění ani fotografiím. Vystoupí tedy profesor Challenger a představí svůj trumf: živé mládě pterodaktyla. V sále se ozve obdivný šum, pterodaktyl se vyleká a vylétne z okna ven.
Mladý Ned Malone spěchá za Markétou a doufá, že již pro ni bude jejím ztělesněným ideálem, a budou moci mít svatbu. Jaké je však jeho překvapení. Nachází Markétu vdanou za obyčejného advokátního úředníka…
O nějaký čas později se objeví ještě jedno tajemství ze země Maplea Whitea – lord John našel blízko pterodaktylího hnízda modrý jíl a v něm spoustu diamantů, jejichž cena byla odhadnuta na 200 000 liber, tedy 50 000 pro každého.
Kompozice
– kniha nese podtitul: Zpráva o úžasných dobrodružstvích, která nedávno podstoupili profesor Edward Challenger, lord John Roxton, profesor Summerlee a redaktor Edward Malone, zpravodaj deníku Daily Gazette.
– kniha je členěna do 16 kapitol, jež mají svůj název.
– kompozice vyprávění chronologické (časová posloupnost děje), občas se objeví i retrospektivní způsob vyprávění (nejdříve přibližuje výsledek děje, potom události, které předcházely – pouze ve vzpomínkách a vyprávění profesora Challengera a lorda Roxtona)
– román je psán jako cestopisný dopis (reportáž) Neda novinám Daily Gazette
Postavy
Hlavní postavy
Edward Dunn Malone (Ned) – Ir, 23 let, redaktor deníku Daily Gazette, zamilovaný do Markéty Hungertonové, vypravěč románu
profesor Challenger – Skot, naroz. 1863,zámožný, nápadný svými rozměry(obrovská hlava, dlouhý černý vous až na hruď, divné vlasy (v předu přilípnuté k lebce tak, že se mu jen jeden pramen vinul obloukovitě po masivním čele), široká ramena, modrošedé oči, hrudník jak šifonér, obrovské ruce porostlé černými chlupy, tuří hlas; vznětlivý, výbušný, agresivní, sarkastický, mluví o sobě jako o G. E. Ch., objevitel neznámé země s prehistorickými zvířaty
profesor Summerlee – 66 let, učitel srovnávací anatomie, hubený, šlachovitápostava; neví, co je únava, napůl sarkastický, často lhostejný kdruhým, málomluvný; nedbá o svůj zevnějšek ani o osobníhygienu, řídká kozí bradka, roztržitý, vášnivý kuřák, oponentprofesora Challengera
lord John Roxton– aristokrat, sportovec a cestovatel; výška kolem 180 cm,modré oči, orlí nos, propadlé tváře, vlasy tmavě ryšavé – nahoře prořídlé, knír a bradka do špičky, hubený, šlachovitý; něco mezi Napoleonem III. a Donem Quijotem; odvážný, bystrý, milovník života v přírodě, milovník psů a koní, milovník Jižní Ameriky, mluví plynně nářečím (lingva geral), kterým se domluví po celé Brazílii; nejbližší vztah k Nedovi (oslovuje ho od začátku, aniž se znali: („chlapče a kamaráde“), v rozhovoru s Nedem užívá humorně „mezi námi děvčaty“. Stane se terčem pomsty jejich průvodce Gomeze (viz. děj) a vzápětí na to jej zastřelí.
Čas
– děj se odehrává ve 20. století asi v období od července do listopadu
Prostor
– Londýn, země Maplea Whitea (někde v povodí řeky Amazonky, na území Brazílie)
