Kniha: Jozova Hanule
Autor: Květa Legátová
Přidal(a): Lenynek
-období 2.sv.války, příběh se odehrává v Želarech (autorka se inspirovala Starým Hrozenkovem)
Autor:
Květa Legátová (vl.jm.Věra Hoffmanová)
-*1919
-po krátkém válečném působení na brněnské konzervatoři, působila na valašských a slovanských školách, z těchto oblastí, kterým se říká Kopanice, také čerpá náměty svých baladických a naturalistických příběhů
-další díla: Nic není tak prosté, Návrat do Želar, román pro děti-Korda Dabrová
Rok a místo vydání: 2002, Praha
Nakladatelství: PASEKA
Hlavní postavy:
Eliška(Hana)-odvážná, milá, upřímná, hodná, postupně se zamilovává do Jozy, jejím milencem byl Richard
Richard-chytrý, vzdělaný, chladnokrevný muž. Měl dvě manželky a chtěl se oženit i s Hanulí
Joza-obyčejný, silný, mužný, ale čistý muž z vesnice. Ze začátku vyprávěl Hanuli o Želarech a postupem času si k ní nacházel cestičku a zamiloval se do ní. Říkával ji „Hanulko“.
Lucka-kořenářka, mělá zvláštní chování. Buď byla hodně milá, nebo propadala šílenství. Když se naštvala, řvala, mlátila všechny kolem sebe a nikdo nevěděl, co s ní mají dělat. Lidé ji buď nenáviděli, nebo milovali, smála se protivným smíchem a hodně pila.
Žeňa-usměvavá dívka, která učila Hanuli vařit, háčkovat, plést, šít ..
Děj: Mladá brněnská lékařka Eliška se v době 2. sv. války díky svému kamarádovi Slávkovi a milenci Richardovi zapojí okrajově do odbojové činnosti tím, že předává vzkazy na určená místa. Začíná to být čím dál tím více nebezpečnější. Při jedné z jejích pochůzek se dostane do nebezpečí, v jednom domě potká Němce, ale naštěstí jí otevřou dva manželé a pozvou k sobě do bytu. Eliška čeká u cizích lidí, až Němci a psi odejdou. Pak se vrátí. Ty tajné úkoly nosí často, ale neví, co v nich je. Konspirační síť je odhalená a její přítel Slávek zorganizuje odchod Elišky na Slovensko. V nemocnici, kde Eliška i Slávek pracují, leží se zraněním pacient Joza, jednoduchý až primitivní Slovák. Jeho zranění, se kterými byl do nemocnice přivezen, byla velmi vážná, nicméně Elišce se podařilo jej vyléčit tím, že mu daruvala krev, starala se o něho a brzy si ho oblíbila, protože uměl krásně vyprávět o svém kraji a vesnici, ve které žil. Vesnice se jmenovala Želary. Joza je trpělivý a pomáhá sestřičkám s ostatními pacienty. Všem je ale spíše pro legraci. Slávek, který byl hlavou místní odbojové jednotky, domluvil s Jozou, že odveze Elišku, ožení se s ní v zájmu jejího utajení, a ukryje ji u sebe. Eliška se proti takovému plánu bouří. Je zamilovaná do svého kolegy Richarda, ženatého elegantního lékaře, který zradil své kolegy a emigroval do Rakouska. Eliška tomu nemůže nejprve uvěřit, ale nakonec pochopí, že jedině tak, když odjede s Jozou a příjme Slávkův plán se může zachránit. Dostane falešné doklady na nové jméno Hana Nováková, a vydává se na cestu s Jozou Jandou do Želar. Cestou jej požádá, aby se s ní oženil. Joza o tomto plánu už ví a má vše promyšleno. Cestou vlakem Eliška vzpomínala na tetu a strýce, kteří žili na venkově, a teta od strýce odešla. Vzpomínala také na babičku, která říkala, že musí všechno vydržet; člověk ani neví, co vydrží. Babička uměla některé věci, co se dělaly na venkově. Joza málo mluvil a Eliška ho začínala nenávidět, říkala mu pologramotný primitiv. V Šádově Huti se ubytovali v hospodě u Irči. Eliška jí pomáhala v hospodě, pracovat ji bavilo. Tam se také dozvěděla, jakou pověst má Joza a také že lidé mají o Želarech divné názory. Jozovi se říkalo lamželezo a vesnický blb. Irča Elišce vyprávěla o svém životě, že je nespokojená v manželství. Joza navštěvoval Elišku vždycky v pondělí, chodili spolu na procházky po přírodě, vyprávěl jí, že si zařizuje domek, kde budou oba bydlet, protože doposud bydlel v kozím chlívku. Joza si na nový domov vybral jednu z opuštěných chalup v sousedství lidí, se kterými dobře vycházel a ze kterých byli dobří sousedé, kteří jim později pomáhali. Teprve potom, až byl připraven nový dům, se přestěhovala do Želar. Hana přijala svůj osud odevzdaně, a postupně se do Jozy zamilovala. Našla v něm přítele, na kterého se může ve všem spolehnout. Oporou jí byli i jejich sousedé, např. Žeňa, která se neustále usmívala, a také ji oblékla do šatů na svatbu, které vypadaly jako kroj. Svatba byla v kostele, kde se stal zázrak – zjevila se tu Maří Magdaléna. První svatební noc byla zvláštní. Eliška byla odvážná a svlékla se před Jozou do naha, líbali se a objímali, ale k ničemu dalšímu mezi nimi nedošlo. Spali společně se psem. Další noci se také nic nedělo. Na začátku manželského života Hanule nevěděla, co má dělat, většinou ležela v posteli, jídlo neuměla uvařit. Joza a jeho kamrádi dělali nové podlahy a pro ně vařila Žeňa s dcerou Jiřinkou. Hanule si uvědomila, že nemůže jen tak ležet, ale také se musí něco naučit. Poprosila Žeňu a ta ji postupně naučila vařit, háčkovat, pracovat na zahradě, zacházet s hrnčířským kruhem a další domácí práce. Pouze sekat dříví ji Joza nedovolil. Hanule se naučila vstávat stejně brzo jako její muž a chystala mu každé ráno snídila, cítila se mnohem lépe. Bavilo ji dojení krav a kosení trávy u Jurigů. Pavel a Juliška Jurigovi měli 8 dětí. Jednou Hanule rozbila petroejovou lampu a bála se, že se na ni Joza bude zlobit, neboť v té době to byla vzácnost. Joza se na ni ale vůbec nezlobil, řekl, že koupí novou a Hanule se rozbrečela, protože měla špatné zážitky z dětství. Jednou se jí stala ošklivá situace. Šla sbírat ostružiny do lesa a najednou začal silný déšť. Hanule bohužel zabloudila a nevěděla, jak se má vrátit. Všude bylo rozlehlé ostružiní, netušila, jak to má obejít, spadla a byla před propastí. Našla potok a podle něho těžko šla nahoru, až narazila na krmelec a tam usnula a myslela si, že umře. Tam ji našel Joza s Lipkou a jeho psem vlčákem. Z toho všeho onemocněla, dostala horečku a žlučníkovou koliku, starala se o ni kořenářka Lucka, která taky dělala porodní bábu, a taky oza. Lucka jí podávala různé bylinky, různé nápoje, které jí nechutnaly. Poznávala povahu Lucky, jež se často ráda napila slivovice, byla vzteklá a smála se protivným smíchem. Bylo jí kolem sedmdesáti let, ale chodila jako mladá a pila jako chlap. Hanule musela jet do města, kde jí udělali operaci žlučníkových kamenů. Tam pomáhala trochu jiným pacientům. Jednou za ní přišel kapitán, Hanule se lekla, že ji našli. Ale kapitán si myslel, že ji manžel mlátí, protože měla na těle modřiny kvůli tomu, že zabloudila, když byla na ostružinách. Časem, který Hanule strávila po boku Jozy, poznávala, co je láska. Prozkoumala vztah k Jozovi a porovnávala s Richardem. Poznala, že Richard byl chladnokrevný. Po nějaké době začínala zjišťovat, že se nechce vrátit do města, ale chce tu zůstat. Zamilovávala se do svého muže, více a více ho poznávala. Sama se také změnila, vlasy měla dlouhé. Na konci války se objeví ruští vojáci. Drancují ve vesnicích a znásilňují ženy. Vesničané se před nimi schovali v lese a odtud proti nim bojovali. Tam byl Joza smrtelně zraněn a na následky zranění zemřel. Hana-Eliška se vrací do Brna. Válka skončila. Zjistí, že její přítel Radoslav Chládek(Slávek)zmizel. Později se setkává s Richardem, který o ni stále projevuje zájem. Eliška si uvědomuje, že Richard představuje prázdný a povrchní život, a že se vzdálila od ostatních lidí svého společenského postavení tím, co díky okolnostem prožila v Želarech a nejraději by byla zpátky u Jozy na venkově a ne ve velkoměstě s Richardem.
Jazykověda: Novela s prvky naturalismu a balady.
-vulgarismy, dialektismy, ich forma, dialogy, vnitřní myšlenky
Úryvek z knihy: „Stačilo z mé strany velmi málo-Richard mě pozval do Grandu-abych se stala Richardovou třetí ženou. Měla bych pozorného, vzdělaného a dnes snad i věrného manžela. Dobře jsme se znali a věděla jsem, že bych u něho našla oporu i porozumění. Pro jedno by však porozumění neměl. Kdyby pochopil-a pochopil by brzo -, že v jeho náručí vzlykám po Jozovi.“
Hlavní myšlenka: Příběh o zpočátku komplikovaném soužití dvou naprosto odlišných lidí, jejichž pozdější láskyplný vztah zničila válka v době, kdy spolu byli nejvíce šťastní.
• Změna identity, přeměna z městské dívky na venkovanku, v jiného člověka s odlišnými zájmy a hodnotami, a následné ukrývání na pozadí válečných událostí.
• Zobrazení hrdinčiných pocitů, duševních pochodů, vnitřního vývoje a proměny.
• Motiv lásky (mateřská-Joza a jeho matka, milenecká-Joza s Eliškou, povrchní a jednostranná-Richard s Eliškou), zrady(podvod Elišku zaskočí a je nucena změnit identitu), oběti(Jozova ochota vzít si Elišku, snášet její počáteční odpor), proměny(Eliška na Hanu), hledání(identity), škvíry(únik do bezpečí), cesty, dunění (evokuje válku), války, míru(ve vesnici), zla, pomsty…
• Klíčový motiv díla je v názvu knihy-Jozova Hanule-hrdinové patří k sobě a je mezi nimi určité pouto.
