Kniha: Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Autor: Arnošt Lustig
Přidal(a): Ivo
Arnošt Lustig – česká próza, drama a kritika 2. pol. 20. století (1926 – 2011)
Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou (1964)
Literární žánr: Novela , jejíž inspirací byla skutečná událost, ze 2. sv. války.
Doba: Druhá světová válka, rok 1943
Umělecký směr nebo literární proud: Literatura s tématikou holocaustu
Celková charakteristika díla
Novela zachycuje bezohlednou a cynickou hru nacistické moci s lidskou nadějí a touhou po životě. Židovská dívka volí zoufalou cestu k zachování vlastní důstojnosti a čelí pokoření tváří v tvář.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou je psychologická novela, kterou Arnošt Lustig napsal během jediné noci. Kniha vyšla roku 1964.Vychází ze dvou skutečných událostí. V roce 1943 zajali Němci na Sicílii skupinu židovských podnikatelů a pod záminkou, že je vymění za své zajaté důstojníky, od nich získali kontakty na jejich peněžní konta v neutrálních zemích a poté je zabili. Druhou událostí byl osud mladé a krásné polské herečky, která při cestě do plynové komory vytrhla zbraň německému důstojníkovi a zastřelila ho. Lustig oba tyto příběhy skloubil do svého románu.
Postavy
Kateřině Horovitzové se v novele nedostává sice největšího prostoru, její postava má ale významnou symbolickou funkci, zastupuje ,, ženský princip“ a spojuje ho s příslušnými mýty, zejména biblickými. Nejvýraznější mužskou opozici tvoří Bedřich Brémské, vlídně se tvářící nacistický důstojník, demagog (působivé a klamné řečnické vystupování) a manipulátor, a Herman Cohen, mluvčí skupinky zajatých bohatých židů. Důležitá pro rozvíjení děje je dvojce židovských postav z osvětimského tábora, krejčí a rabín Dajem. Objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam.
Děj a kompozic
Próza má tři číslované části a je zasazena do roku 1943. Nacisté zajmou v Itálii židovské obchodníky s americkými pasy a těm nejbohatším namluví, že za předpokladu úhrady potřebných výdajů mohou být vyměněni za německé prominenty zajaté spojeneckou armádou. V uzavřeném vlaku vozí dvě desítky zoufalých židů po celém Německu sem a tam, živí v nich naději na záchranu života a pod různými záminkami z nich mámí podpisy potvrzující převod jejich jmění na konto německé říše. Jakmile jsou švýcarská konta vyčerpaná, putují zajatci do plynové komory. Kromě vlaku plní důležitou úlohu i prostor osvětimského koncentračního tábora, kde se mluvčí židovské skupinky vyžádá, aby spolu s nimi dostala šanci na záchranu krásná polská židovka Kateřina Horovitzová. Ta představuje pro velitele akce Brémského další možnost vydírání. Jakmile podvedení židé prohlédnou lest,do které spadli, a pochopí, že je čeká smrt, vzchopí se Kateřina k zoufalému činu, jímž si však zachová poslední zbytek lidské důstojnosti. U vstupu do ,,sprch“ se zmocní zbraně německého důstojníka a zastřelí jej. Celá skupina židů skončí pod palbou z německých kulometů. Děj má podobu spirály, počíná se a končí v Osvětimi. Do ní se vlak se zajatci třikrát vrací a každá taková návštěva prolomuje více a více jejich důvěru ve sliby Brémského. Ke gradaci přispívá i stále silnější vnímání hrůzností lágru.
Jazyk a styl
Kniha je napsaná v Er-forma, vyprávěcí a popisný slohový postup, velká čtivost, historická fakta, dvojsmysly (Bedřich Brenske), znalost lidské psychiky.
Často slibuje v dvojsmyslech – viz ukázka
Jsme ve vašich rukou a očekáváme, že splníte, co jste slíbili a co jsme zaplatili.“ ,, Ovšem, ovšem,“ řekl zamyšleně pan Brémské. ,, Myslím, že na této zemi nežijeme, chci říci, že byste možná mezi poledníky a rovnoběžkami globu nenašel jediného člověka, který by to mohl vyvrátit. Stane se všechno, jak jsme řekli. Konečné řešení už je na dosah ruky. Sami se přesvědčíte. Vaše starosti shoří jako seno. Ze zkušenosti mohu osobně dosvědčit, že lidé často nevěří některým věcem, které se jich nejbytostněji týkají, dokud se o nich nepřesvědčí právě na vlastní kůži.
Úryvek z knihy – závěr:
A rabín Dajem z Lodže začal hladit Kateřinu Horovitzovou po vlasech , jako už jednou, a po tvářích. Říkal ji stále:,, Ty má maličká, ty má něžná, ty má statečná. Pochváleno budiž tvoje jméno, dříve než jméno boží. Ty má kurážná, ty má bojující: Stokrát budiž pochváleno tvoje jméno.“ A pak se díval, jako hořelo její tělo zbaveno předtím vlasů, a říkal vše znovu ve svém zpěvu, kterému pan Bedřich Brémské ni jeho adjutant a ostatní nerozuměli. ,,Stokrát kurážná, stokrát dobrá, tisíckrát spravedlivá, tisíckrát krásná.“
Filmová adaptace
Filmovou adaptaci natočil A. Moskaly v roce 1965.
KONTEXT:
Ota Pavel – Smrt krásných srnců
Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
Bohumil Hrabal, Ota Pavel
Údaje o autorovi: Arnošt Lustig se narodil 21.12. 1926 v Praze. Otec byl český Žid a matka pocházela z německé židovské rodiny na Moravě Stal se českým židovským spisovatelem a publicistou světového významu, autorem celé řady děl s tématy holocaustu.
V roce 1942 byl poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. Vdubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau) a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou židů a druhé světové války.V roce 1970 se usadil v USA.
Arnošt Lustig zemřel roku 2011 v Praze na rakovinu.
