Kniha: Léto
Autor: Fráňa Šrámek
Přidal(a): Nika
Žánr:
DRAMA – literární druh prvotně určený k předvádění na jevišti, tvořený promluvami postav, scénickými a režijními poznámkami, které informují o tom, kdo je mluvčím repliky a přibližují gesta, mimiku a chování postav na jevišti
Literární směr:
Impresionismus – z latinského „impressio“ = dojem; původně se objevuje u francouzských malířů: Monet, Renoir, Degas, sochař Rodin, skladatel Debussy (jasné, čisté barvy, vystižení bezprostředního dojmu, nálady – hra světel a stínů); v literatuře jde hlavně o sdělení bezprostředního subjektivního dojmu, vyjádření o kožité nálady, neopakovatelné chvíle (smutek, radost, melancholie, nostalgie), potlačení rozumové účasti na obsahu, volné řazení zrakových a sluchových dojmů (melodičnost), v popředí je lyrika, zvláště přírodní – lyrizace prózy (uvolnění kompozice, oslabení příběhu, fragmentárnost); fr. básník Paul Verlaine, v Čechách A. Sova, K. Hlaváček, v próze F. Šrámek.
Vitalismus – V české literární historii umělecký směr, který vyzvedá a oslavuje život, radost z drobností a krásy světa. Vznikl jako jistá reakce na hrozné zkušenosti vojáků v první světové válce.
Jazykové prostředky:
Vyjádření citových nálad a přírodní atmosféry – v promluvách postav i scénických poznámkách, básnický jazyk, citově zabarvené jazykové prostředky, latinské citáty, např.: cum grano salis – s jistým odstupem, nespisovná prostá mluva – Stáza. Jazyk scénických poznámek, které jsou ve Šrámkově případě rovnocenným prvkem k dialogům. Nikoliv dokreslujícím aparátem. („… Zvuky houslí zatím dostihly unikajícího snu a slily se v pokorně vášnivou melodii.“ Citově zabarvený jazyk. Hovorové výrazy (jed´, sed´). Lidové moudrosti (dává farář Hora) – „Hříbek pochval, muchomůrky nepohaň.“ Přechodníky. Slovní hříčky.
Tematická výstavba:
Děj se odehrává na vesnici za letních dnů, je lyrickou oslavou mládí a lásky (Jeník Skalník a Stázka) v kontrastu s měšťáckým světem, koketérií a nudou intelektuálů; lyrická atmosféra horkého letního večera, oslava prostých životních hodnot.
Charakteristika hlavních postav:
Valča Peroutová: spisovatelka, velmi pohledná mladá žena plná temperamentu, je znuděná jak manželstvím, tak návštěvou manželova rodného kraje, touží po dobrodružství, je okouzlena Janovým mládím a naivitou, které mu závidí. Těší ji jeho zájem a mistrně ho využívá ke koketérii. Je překvapena Chvojkovou láskou, protože ho považovala za „šedou skvrnu“ bez zájmu a utíká s ním – nicméně ne z lásky, ale ze znuděnosti.
Tomáš Perout: píše fejetony do novin, jeho práce ho velmi baví a naplňuje, je ironický, není vnímavý k citovým projevům své ženy, spíše si z ní rád dělá legraci, ale myslí to v dobrém, necítí se být nikým ohrožen a vůbec ho nenapadne, že by ho žena zradila (jeho reakce na začátku, když po něm chce inspiraci do své novely).
Jan Skalník: mladý gymnazista, má bouřlivé nálady, je přespříliš citlivý, snadno se zamiluje, je zranitelný a naivní, zároveň ale také výbušný a sebevědomý (obviní Perouta, že uráží jeho ženu), není vnímavý ke Stáziným projevům lásky, hodně jí vyčítá, jak se kolem něj motá.
Farář Hora: stará se o Jeníka po smrti jeho otce, má pochopení pro jeho neuvážené činy, protože si uvědomuje, že v mládí byl stejný, snaží se všem dávat dobré rady, založené na bohatých životních zkušenostech, je to moudrý muž se vším smířený.
Jiří Chvojka: je to básník, známý Peroutových, přijede k nim na návštěvu, je zamilovaný do Valči, ale chová se většinu času nepřístupně, povýšeně, pohrdá mladým Skalníkem, pak ale v letní atmosféře povolí a vyzná jí lásku.
Stáza: služebná u Peroutů, poněkud prostá dívka, už od dětství zamilovaná do Jana, stále se snaží mít ho na očích, bojí se o něj, protože se chová tak nezodpovědně, dokáže přetrpět všechny jeho výlevy a dočká se svého štěstí.
Hlavní myšlenka díla:
Oslava prostých životních hodnot, v závěru poučení od faráře Hory, který vše bere s patřičným nadhledem a zdravým odstupem.
Společensko-historické pozadí:
Dílo vzniká v době, kdy byla Šrámkova díla ovlivněna zejména impresionismem a vitalismem, oslavuje prosté lidské hodnoty jako je láska, štěstí.
Autor:
Narozen roku 1877 v Sobotce, gymnázium v Písku a Roudnici, vojenská služba v Českých Budějovicích – odráží se v jeho tvorbě (báseň Raport), vězněn za antimilitaristické postoje, v 1. sv. v. na frontě v Itálii, Haliči a Rumunsku, hluboký vztah k rodnému kraji, zemřel roku 1952, představitelem tzv. generace buřičů, další díla: Sb. Života bído přec tě mám rád – báseň Píšou mi psaní; sb. Splav; sb. Modrý a rudý – b. Raport, román Stříbrný vítr, Tělo, drama Měsíc nad řekou. Generace buřičů – tzv. anarchističtí buřiči, ovlivněni anarchismem, negace spol. života a norem, významný je časopis Nový Kult (S. K. Neumann) – František Gellner, Viktor Dyk, Karel Toman.
Inspirace:
Roku 1948 bylo Léto zfilmováno.
Literární kritika:
Dílo bylo přijato bez problémů.
Děj:
PRVNÍ DĚJSTVÍ
Odehrává se ve světnici na venkově, kde jsou Valča a Tomáš Peroutovi na dovolené, v jeho rodném kraji. Peroutová se pokouší psát svou novelu, ale je vyrušena hlukem zvenčí – její muž Tomáš Perout se vrací z ryb a povídá si hlučně se sousedem. Valča zavře okno, ale za chvíli manžel přijde domů a znovu ji začne rušit svými ironickými poznámkami typu: „Ha, bude příliš sladká!“ „Co?“ „Tvá novela. Tři tabulky čokolády od rána zmizely…“. Valča chce vědět, co by muž řekl ženě, kdyby se mu přiznala, že je mu nevěrná, Tomáš odpoví: „Těším se, že jste se přitom nudila méně, než kdybyste mi byla zůstala věrna.“ Takovouto strohou odpovědí je Valča poněkud zklamána. Dozvídáme se, že Valča, i když se na dovolenou na vesnici těšila, je krajem poněkud znuděna a otrávena neustálými návštěvami „Peroutů“, kterých se zde vyskytuje opravdu mnoho. Pertout jí ale začne vyprávět, že ráno potkal svého synovce Jana Skalníka, mladého gymnazistu vychovávaného farářem Horou, který mu dal sbírku svých básní. Náhle si vzpomene, že má psát nedělní fejeton do novin, a toho dne už je pátek. Dohadují se, o čem by měl psát, nic ho nenapadá: „Mou ženu za dvě myšlenky do fejetonu.“ „Napište pod čaru jen tohle. Jste v těch několika slovech celý, vaši čtenáři vás ihned poznají“ Valča si začíná letmo pročítat Janovy básnické pokusy a vzpomene si, že jeho jméno slyšela před dvěma dny v souvislosti se Stázou a hned se rozhodne vyzkoušet, jestli je její domněnka správná, když přichází služebná Stáza, v obou rukou po sklenici mléka, v podpaží balíček. Valča schválně nadhodí: „Ty, Tomši, nezdašický Sklaník dnes přijde?“ a Stáza upustí obě sklenice a odchází rozrušena. Dozvídáme se, že Sklaník a Stáza jsou druhy z dětství, měli se velmi rádi, ale kvůli Stázině nevalné rodině spolu nemohli být a jejich cesty se rozešly, s čímž se však Stáza nikdy nesmířila. Letos tedy lidé, aby ji dostali ze vsi, domluvili službu u Pourů. Stáza utekla na čtyři dny do lesa, ale Hora ji umoudřil. Perout se vrací ke svému fejetonu a v tom přichází Jan Skalník, kterého si ani nevšimne a dál píše. Valča v županu, chystajíc se do koupele, si Jana chladně měří, až si konečně všimne i Tomš a seznámí je. Jan se na sebe velice zlobí, že mu vnutil své špatné básně. Perout se smíchem odejde znovu psát fejeton do zahrady. Valča mezitím otevře balík, co přinesla Stáza a najde v něm knihu od básníka Chvojky. Valča je rozechvěna Janovým mládím a naivitou a začíná s ním flirtovat, protože vidí, že je z ní úplně paf a chce po něm, aby jí zarecitoval svou báseň. Slibuje jí, že jí přinese jahody, vodní růže a také jí slibuje vyřezanou laň, kterou sám vyrobil, ale kvůli ní ze smutné udělá laň veselou. Peroutová se odejde umýt a Jan začne upravovat laňku, když přichází Stáza, velmi rozpačitá. Neví, jestli ho má oslovovat Jane nebo pane Jan. Jan je o poznání klidnější, připomíná jí zážitek z dětství, když ho trefila do hlavy kamenem, Stáza se za to velmi stydí. Jan se chlubí, jak má krásnou tetičku, ale pak zase říká, že si na Stázu zrovna včera vzpomněl, když šel na ryngle, ale skončil jen s roztrženými kalhotami, protože mu chyběly její zlodějské „pracky“. Stáza se mu snaží říci, že o sv. Jáně na něj vždy nejvíc myslí, ale z komory se ozve hlučené údery koupajícího se těla o vodu. Jan naslouchá, pln vnitřního zmatku, pak se podívá na Stázu a jeho zmatek vzroste: „Ty jsi, Stázo, rozkvetla!“ a opře lehce hlavu o její prsa a zavře oči. Stáza se rozpláče, Jan jí jako útěchu slibuje laňku, ale Stáza uteče. Jan se za ní vyřítí a ve dveřích narazí na vracejícího se Perouta. Za chvíli se Skalník vrací s neúspěchem a vzpomene si, že Tomšovi přišel telegram – v něm je, že přijede Chvojka, Perout ho posměšně nazve „velkým tetiččiným ctitelem“. Jan se ale oboří, že nemá Valču urážet, Perout je tím pobaven, Jan je ale velmi rozvášněn, vyčítá mu, že by jí měl utrhnout vodní růži, když se ale Valča vrací z koupele, Jan utíká pryč.
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Odehrává se na faře, kde je na zahradě slečna Růžena a farář Hora. Z jejich rozhovoru je patrné, že Hora je rozumný člověk, kdežto Růžena možná až moc pobožná. „Víte Růženko, z nás tří tedy, když já filozofuji, vy přitom na oltáříky myslíte, a Jenda zatím někde na toulkách kolena roztlouká, – z nás tří přece jen Jenda nejlépe pánaboha chválí…(ježto slečna Růžena učinila nedůtklivý pohyb, chlácholivě) Nonono, to všechno je cum grano salis, čili abychom tak řekli, sol, sol, ale nepřesol…“ Růžena vypráví, jak se včera vrátil Jan pozdě domů a časně ráno pak našla na zahradě jeho klobouk plný rynglí. Když se ho ptala, co to má znamenat, jen se zasmál a dělal si z ní legraci, že ho půjčil vránám. Z hovoru je ale vyruší soused, oznamujíc jim, že jejich Jana zřejmě právě vytáhli z křinecké tůně. Než se ale vyděšený Hora vypraví tím směrem, už se vrací od hlavy k patě promočený Jan, který tam byl na vodních růžích, a stáhly ho pod vodu kalhoty. Je ale celý rozzářený a dozvídáme se, že ho vytáhl z vody Kabrna, Stázin táta, když tam byl pytlačit. Samozřejmě byl opilý a slíbil Janovi, že až vystuduje, tak mu Stázu dá. Jan se jde najíst třešňových knedlíků, ale nestihne ani uschnout, když na návštěvu přichází Peroutovi s Chvojkou. Perout se vydává za Horou a Chvojka s Valčou jsou o samotě. Jiří Chvojka jí vyčítá, že se změnila a ona rozpustile vyslovuje své přání, aby se spustil liják a ona do kůže promokla, nebo aby ji přistihli chlapci, jak se koupe v potoce. Chvojka je jejím chováním udiven. Pak přijde Skalník. Valča k Jeníkovi s posunkem: „Tak to je ten, co slibuj smutné laňky, který slibuje maliny, jahody, vodní růže, a tady lítají v noci otevřeným oknem do pokoje vodní růže, abyste věděl, Jiří.“ Chvojka se k Janovi chová odměřeně, chová se velmi žárlivě. Valča si pohrává s Janem a Chvojka se cítí uražen. Jan pak ale vejde do domu a Chvojka začne Valču přemlouvat, ať se vrátí do Prahy. Z otevřeného okna Janova pokoje se začnou ozývat zvuky houslí, velmi emotivní, Valča vzhlédne s úsměvným očekáváním, Jiří s pohrdáním a zlostí. Peroutová unešená atmosférou prohlašuje: „Léto budiž pochváleno!“, načež jí Chvojka vyznává lásku. Valča mu to vymlouvá, že se zbláznil, že to nejde. Jejich vášnivý rozhovor přetrhne návrat Hory, Perouta a Růženy, Hora je překvapen novinou, že Jan píše básně a klidní úlek slečny Růženy: „I cože jste se tak polekala? Což kdysi jakýsi student Hora nepsával také básničky? Nevíte nic o tom, Růženko?“ Když Jan přestane hrát, okouzlená Valča opět pronese tentokrát pozměněnou větu: „Léto, budiž pozdraveno!“ Dějství končí tím, že Jan vyhlédne z okna a všichni se na něj dívají.
TŘETÍ DĚJSTVÍ
Dějiště je opět na faře, tentokrát k večeru. Hora vyprovází Nandu a Josefa z katezismu a dává jim rady do společného života, oběma dává růže ze své zahrady. Vystřídá je Tomáš Perout. Je úplně jako vyměněný. Jde z procházky, ale je na něm vidět, že ani neví, kudy chodil. Hora hned pozná, že jde o jeho ženu. Ta totiž zmizela spolu s Jiřím Chvojkou. Hora se ho snaží utěšit, pak přichází Stáza se Skalníkem, ten se ale zdržuje, nechce se mu jít dál. Pak s Peroutem osamějí, Jan mu říká, že s ním půjde zítra ráno na ryby a budou si povídat o Valče, slibuje, že vezme i jízdní řády a budou si říkat, kde teď právě Valča je. V tom vyjde Stáza z domu, přemlouvá Jana, aby již večer nikam nechodil, bojí se o něj, ale Jan je k ní velmi odmítavý a nechová se k ní moc dobře. Chvíli si pak ještě povídá s Peroutem a pak s Horou, který navede hovor tak, aby mu mohl vyprávět příběh z mládí, kdy se jeden jeho známý zamiloval do dívky. Chlapci si z něj udělali legraci, napodobili její písmo a přidali pramen vlasů a poslali mu dopis. On uvěřil a oplatil jí to samé. Když vše prasklo, chtěl se oběsit, nakonec to ale neudělal, a když na to po letech s Horou vzpomínal, velmi se nasmál. Jana tento příběh povzbudí. Mezitím se vrací Růžena, která šla Jana hledat, ale v té chvíli se Jan znovu ztrácí. Růžena a Hora vzpomínají na mládí, Růžena teskně, Hora smířlivě. Stáza v tu chvíli stojí u plotu a snaží se dovolat Jana v jeho okně. Skalník ale utekl k tůni,ze stesku po Valče. Skalník sem přichází cestou mezi sady a obviňuje ji, že ho zase špehuje. Stáza se vymlouvá, že sem šla krást růže pro svého milého. Pak se ale rozpláče, Jan myslí, že proto, že mu to řekla a už to nebude tak hezké, pak mu ale dojde, že si to vymyslela a laškuje s ní, třeba se jí ptá, jestli ji hodně líbá, a jestli by ho přepral. Stáza se ke hře připojí, řekne, že odchází za chlapcem, který na ni čeká v lukách. „Co je to, Stázo? Jdeš již? Počkej!“ „Já…já vám tam v lukách, Jeno, šťastně vzdychnu.“ „Vzdychneš?“ „Vzdychnu, Jeno,…Ježíši, vzdychnu…tááák.“ Poté je Hora v dáli vidí, jak spolu ruku v ruce odchází.
1. Vysvětlete vztahy mezi hlavními protagonisty tohoto dramatu. Pokuste se charakterizovat hlavně povahu citů v jednotlivých vztazích. Použijte příklady či ukázky z textu.
Peroutová – Perout: Jejich manželství vypadá na první pohled jako ideální, podle Perouta je v pořádku, ale jeho žena se cítí odstrčená. Manžel nechápe její citové projevy. Povaha jejich citu je pouze „formální“.
Jeník – Stáza: Dříve se měli rádi, osud jim však nepřál být spolu. Nakonec k sobě ale znovu nachází cestu. Povaha jejich citu je čistá, prostá láska dvou mladých lidí.
Chvojka – Peroutová: Peroutová nejdřív flirt s Chvojkou bere jako zábavu, příjemné zpestření nudného pobytu na vesnici. On jí pak ale vyznává lásku a ona se okamžitě rozhoduje, že s ním uprchne. Jeho cit je dlouhodobý, stálý, ona ale odchází spíše kvůli své znuděnosti a touze po projevech lásky a dobrodružství.
Valča – Jeník: Jeníkovi imponuje její dospělost, krása a inteligence, ona v něm naopak vidí mládí, kterého se nechce vzdát.
2. Jak zde autor představuje mladší a starší generaci? Své tvrzení zdůvodněte příklady či citacemi z textu.
Mladší generace je plná života, má bouřlivé city, vše velmi silně prožívá. (např. Jeníkův výstup s hrou na housle)
Starší generace je smířená se svým osudem, na vše se dívá s nadhledem. (např. Peroutova rezignace po ženině odchodu s Chvojkou, Horův přístup k Janovi)
3. Zhodnoťte závěr hry. S kým autor sympatizuje a proč?
V závěru hry se situace ve všech směrech uklidňuje. Jeník nachází lásku a štěstí, Perout se díky faráři smíří s odchodem ženy. Autor sympatizuje zejména s farářem Horou – je vyrovnaný, chápe neuvážené činy mládí.
4. Pokuste se dokázat, že text patří k impresionismu a vitalismu. Používejte příklady z textu.
Vitalismus – v díle se objevuje radost z prostých maličkostí (např. vyřezaná srnka od Jana), dílo je jednoduché, má prostý nekomplikovaný děj
Impresionismus – zachycuje krásu a působení daného okamžiku (např. když Jeník hraje na housle, je teplý letní večer – vytváří se tak napjatá atmosféra působící na city postav)
5. Všimněte si scénických poznámek v textu. Jakou roli zde hrají?
Pomáhají upřesnit danou situaci, ještě více přiblížit daný okamžik (impresionismus).
