Romeo, Julie a tma – rozbor díla (3)

 

Kniha: Romeo, Julie a tma

Autor: Jan Otčenášek

Přidal(a): Torty

 

 

 

 

 

 

Bibliografické údaje:

Nakladatelství: Československý spisovatel v Praze

Rok vydání:1990

Vydání: v ČS deváté

Žánrové zařazení: Novela

Doslov:Lenka Štěrbaničová

Výtvarný redaktor: Milan Pašek

 

Hlavní postavy a jejich charakteristika:

Ester – osmnáctiletá židovská dívka, která dostane svůj dopis, aby se dostavila na vlak do Terezína, ale intuice ji napoví, aby utekla, potká Pavla a zamiluje se do něj; jako malé dívce se jí stýská po rodičích, jako dospívající dívka prožívá své první milostné zážitky, jako štvanec se schovává před válkou někde v úkrytu; je milá, citlivá a ohleduplná, což ji také donutí, aby utekla z úkrytu a pokusila se o záchranu sebe a rodiny svého milého

Pavel – je osmnáctiletý hoch, který právě maturuje; když pozná Ester, dojde k dospělému rozhodnutí ji zachránit a ukrýt; nosí jí jídlo a lže i vlastním rodičům; Ester miluje, také trpí, když zjistí, že ji uchránit nedokázal, tak musí zase čelit světu sám

 

Vedlejší postavy:

Čepek

Rejsek- muž žijící v domě, kde se ukrývá Ester; jde o problematického muže, spojence s nacisty a také o zloducha, který chce Ester poslat na pospas smrti; projevuje se také jako člověk, který má k dispozici věci ve válce nesehnatelné právě díky své prohnanosti

Rodiče Pavla – „starouškové“ – dobří starostliví lidé; Pavla měli v pozdějším věku, starají se o něj s láskou; Otec se později také dozví o Ester a Pavla podpoří a snaží se mu pomoct dívku zachránit

Rodiče Ester – v příběhu nevystupují přímo, pouze v jejich příbězích a ve vzpomínkách; obyčejní lidé, kteří měli svůj domov, ale najednou byli vytrženi ze svého života pouze kvůli víře(národnosti), dostali svůj dopis a museli odcestovat do Terezína, odkud se Ester už neozvali

 

Tovaryš krejčovské dílny

Obyvatelé domu

 

Obsah:

Je červen a je válka, Pavlovi se blíží zkouška dospělosti. Jednoho večera se rozhodne, že vyrazí do kina. Jelikož má ještě chvíli času, rozhodne se chvíli potulovat po parku. Na lavičce uvidí dívku, tak si sedne vedle ní, dívka pláče, tak se jí snaží ukonejšit. Zalíbí se mu, když v tom uvidí před očima tu žlutou zářící židovskou hvězdu na jejím kabátku.

Dívka se jmenuje Ester a je Židovka, její rodiče odjeli do Terezína a nedali o sobě od té doby vědět. Když Ester dostala povolávací dopis, na vlak se nedostavila, tudíž je hledanou osobou a hrozí jí smrt. Pavel se rozhodne jako chrabrý dospělý rytíř poskytnout drobné dívce úkryt. Ester souhlasí. Pavel ji poskytne svůj studentský pokojík, který si zařídil ze starého nábytku a nachází se vedle dílny jeho otce, krejčího.

Pavel tedy začne Ester ukrývat, zařídí nutné opatření na její ochranu a začne ji potají nosit jídlo, většinou tajné kousky své večeře. Pavlovi rodiče, spolužáci i učitelé tuší, že je něco v nepořádku, ale Pavel se nesvěří. Chodí za Ester tak často, jak to jen jde, vymýšlí hry, příběhy a činnosti, aby se nenudila. Povídají si spolu celé hodiny, seznamují se a pomalu, ale jistě se do sebe zamilují. Začnou snít a plánovat společnou budoucnost. Prožívají spolu milostné zážitky, což jejich vztah prohlubuje. Mají krásný vztah, něco pěkného v té strašné „tmě“.

Ester netuší, že byl spáchán atentát na Heydricha, že jsou lidé ve velkém nebezpečí. Na ulicích se objevují výstražné plakáty, které říkají, že kdokoliv, kdo ví o Židovi, bude zastřelen, kdokoliv, kdo ho přechovává, bude zastřelen i s celou svou rodinou, nikdo nesmí po jednadvacáté hodině na ulici, nikdo nesmí zastávat názory proti vudcii. Pavlovi a jeho rodině tedy hrozí smrt, ale vše tají před Ester.
V domě, kde je Ester schovaná žije spousta lidí. Soused Rejsek je alkoholik a udavač, nikdo ho nemá rád. Chce si nechat ušít oblek u Pavlova otce. Vlastní názory sympatizující s terorem a také vlastní potraviny a bonbóny, které nejsou jen tak volně k dispozici. V dílně je tak několik názorů. Čepek, který je statečný a svobodný, ho odmítá obsloužit. Pavlův otec ale nechce přivést svoji rodinu do nebezpečí. Rozhodnou se, že oblek ušít musí, ač chtějí nebo ne. Když se Rejsek potuluje po krejčovně, upře zrak na malou komůrku, kde se Ester nachází a začne tušit, že je tam Židovka.
Jsou vypáleny Lidice a Ležáky a v Praze čeká na každém kroku smrt. Ester poslouchá rozhovory v krejčovské dílně a uvědomuje si, do jaké situace se může Pavel a jeho rodina kvůli ní dostat. Navíc si poslechne rádio, takže je zcela v obraze a má strach. Chce odejít. Pavlův otec zjistí, že se Ester schovává vedle krejčovny a rozhodne se pomoci. Spolu s Pavlem naplánují, že hned příští den Ester pojede na venkov za jejich tetou. Pavel s Ester se těší na poklidný čas na venkově, ale následující den vypukne v Praze velká razie. Němci prohledávají domy. Opilý Rejsek začne Ester vyštvávat z úkrytu. Ta začne panikařit a snažit se utéct, přemýšlet o smrti. Vyrazí dveře, utíká pryč, utíká z domu, po ulici vedle „kovových bot“. Che už od všeho klid, chce zase za rodiči domů, za svými milovanými rodiči. Najednou jsou slyšet rány, Ester padá k zemi, nehýbe se, je mrtvá. za chvíli přiběhne lidé z Gestapa a prohlásí: „Schaumal, Ernst, da istjaeinejungeJüdin.“

Pavel dorazí do pokoje a všechno mu dojde, najednou je sám zase jako na začátku příběhu.

 

Úryvek:

Str. 8

  • Rámec příběhu, který je na začátku i na konci. Na začátku ještě nechápeme, co nám má být řečeno, na konci tyto řádky čteme znovu, bohužel už chápeme.

Staré domy jsou jako staří lidé: plny vzpomínek. Mají svůj osobitý život a tvář. Jejich puchřející zdi vsákly již snad všechny pachy, které přebývají v blízkosti lidských příbytků. Dávno z nich vyprchala nic neříkající vůně malty a vápna, tak příznačná pro ty moderní a někdy i trochu fádní krabice na předměstských pláních, které se dosud nevzmohly na své dějiny. Zdi starých domů jsou živé. Jdou oživeny osudy, které se mezi nimi odehrávaly.

 

Kapitola 2: str. 24

  • Při prvním setkání Pavla a Ester v parku dojde k šokujícímu uvědomění, že Ester je Židovka
  • Vidíme krutý úděl mladé bezmocné dívky; pochopení Pavla a soucit.
  • Dialog dvou mladých lidí, který skrývá tak moc.
  • Jen pouhý kufřík je symbol židovského utrpení – je tam celý jejich život, který musí brzy skončit.
  • Též vidíme, že někteří lidé se snaží utéct a zachránit se.

(…)

„Já bych také letos dělala maturitu. Z kvinty mě vyndali.“

„Nezlobte se, že jsem vám to připomněl.“

„Ale nezlobte se, že jsem vám to připomněl.“

„Ale vždyť se nezlobím. Nebudeme se pořád jen omlouvat, že?“

Spokojeně přikývl, přemýšleje, o čem dál mluvit. A věděl, že teď už nemůže jen tak prostě vstát, říci „dobrou noc“ a odejít. Bylo mu dobře vedle ní.

Ukázal prstem na její kufřík.

„Co tam vlastně máte?“

„Všechno. Nic zvláštního. Šaty, kartáček na zuby. Knížku, kterou mám ráda. A ještě… Zdaleka to neváží ani těch padesát kilo, které povolili, ale já ani víc nemám.“

Nechápal.

„Proč zrovna padesát kilo?“

Vyložila mu všechno kostrbatými větami, zmateně a na přeskáčku, ale hlavnímu porozuměl. Žila s rodiči v městečku blízko Prahy, otec byl lékař. Pak přitáhli Němci, její starší bratr uprchl kamsi na východ nebo na západ, nikdo neví. V posledním roce bydlela v Praze u příbuzných, tátova sestra se provdala za – árijce, smíšeným manželstvím dávají prozatím pokoj. (…)

 

Kapitola 5. str. 57

  • kontrast lásky a války – světla a tmy
  • beznaděj a strach, smrt
  • nařízení gestapa

 

(…)

Odůvodnění skutkové podstaty drtivě stručné: odsouzení poskytovali vědomě úkryt policejně neohlášeným osobám – prásk! – schvalovali atentát – prásk! – vyzívali k podpoře pachatelů – prásk, prásk! – odsouzeni pro nedovolené držení zbraní – prásk! – Mám tě ráda! Můj bože, za co se ještě bude střílet? Za pohled, za špitnutí přes rameno, za výdech, za nedovolené držení života! Prásk! Prásk! Telefony na pražské centrále gestapa se zmítaly na vidlicích, zprávy pršely, zmatené údaje, udání ze msty, nadávky, kletby, vypisovaly se další milióny za nicotná sdělení, která by vedla k dopadení pachatelů.

(…)

 

Rozbor:

Romeo, Julie a tma je novela dělena do 13 kapitol, která spadá do druhé vlny poválečné prózy.

V první vlně šlo o syrové dokumentární návraty přímo do zákopů a do samotné války. V druhé vlně šlo o prohlubování psychologických rozborů postav, zobecňování, uvažování nad válkou; v 50. a 60. letech, což bylo též reakcí na aktuální situaci v zemi.

 

Leč budu vyhnán! Co mi platna moudrost,

když nedovede Julii udělat,

vévodův ortel zrušit, přenést město?

Čert vezmi moudrost! Neříkej mi nic!

Shakespeare

 

Již první verše nám napovídají, že Shakespeare je jistým pojítkem s touto knihou – a to přímo jeho tragédie Romeo a Julie. Jan Otčenášek si propůjčil námět této tragédie do své novely Romeo, Julie a tma. Jde o námětnešťastné lásky dvou mladých lidí, jejichž láska je kvůli nešťastným okolnostem znesnadňována a ukončena smrtí. Romeem (Montekem) je mladý maturant Pavel a Julií (Kapuletovou) je mladá Židovka Ester. A tma? Tmou není konflikt dvou rodů, ale druhá světová válka, ve které se příběh odehrává. Jde o boj mezi čistou láskoudvou mladých lidí, malým prosvítajícím světélkem v té strašlivé tmě, proti surovým národnostním sporům.

Druhá světová válka, holocaust, pronásledování a vyhubování „podřadných“ ras, nedostatek jídla, cenzura, nejistota, zákazy, koncentrační tábor Terezín, smrt. Tato slova jsou v této knize důležitá, protože, jak už bylo zmíněno, Romeo, Julie a tma je novela, která se právě v tomto období, v období druhé světové války, období Protektorátu Čechy a Morava, období okupace, odehrává.

Autenticita příběhu je podnícena faktem, že byl autor vrstevníkem hrdinů té doby. A podobné příběhy opravdu zažil.

 

Doménou autora je práce s postavou, její vnitřní a vnější charakteristikou a konfliktem. Vnitřně komplikovaný, autorsky upřímně a citlivě uchopený protagonista, tápající, chybující, nerozhodný, je utvářen charakterem své morální podstaty, sociálním původem, výchovou atd., ale i historicko-společenskými událostmi, jako je jeho individuální“já“ nucenou zkřížit cestu.

Události, které provázejí a současně i formují Otčenáškovy postavy, jsou událostmi velkých společenských přeměn, závažných pro celý národ a charakteristických ovšem část i průvodní trpkostí, deziluzí, intimními tragédiemi.

Základní dějové konstrukce Otčenáškových próz se klenou vždy nad leitmotivem konfrontace hrdinů s realitou dané situace, nad psychologicky nesnadným a často bolestivým vyrovnáním se s novými, dosud neověřenými skutečnostmi.

 

Jde o prozaický žánr, ve kterém autor vypráví příběh zasazený do válečného rámce kolem roku 42, kdy také dojde 27. 5. 1942 k atentátu na Heydricha, který je doplněn psychologickými úvahami hrdinů, dialogy, sny.  Jistým způsobem se zde uplatňuje retrospektivita ve vzpomínkách na svůj domov a také politické názory a úvahy spojené s válkou.

Jazyková stránka knihy je spisovná. Vyskytují se zde německy psané pasáže. Jednotlivé kapitoly jsou části, které na sebe plynně navazují.

Když příběh začíná nevinným životem Pavla, který o válce ví, dosud se ho přímo netýká. Až když potká Ester a její židovskou hvězdu, která zamotá jeho životem.  Ve „tmě“ si vytváří malé „světlo“ v malém úkrytu, kde se snaží žít normálním životem. Dějové střihy směrem ke konci jsou častější, dramatičtější, takže vyvrcholení příběhu, Esteřina smrt, je tím více nečekanější a tragičtější.

Julie je mrtva, Romeo stojí s prázdnýma rukama, jako na počátku příběhu, jen o nevyslovitelnou zkušenost bohatší, o nevyslovitelnou ztrátu chudší.

Boj člověčenství proti válce prohrál. Prohrál? Fakt, že lidská láska čelila nemilosrdné válce za každé situaceje přece vítězstvím – vítězstvím lidskosti nad nelidskou surovostí.

 

 

Hodnocení:

Kniha Romeo, Julie a tma se mi moc líbila. Téma druhé světové války, hlavně holocaustu a teroru Židů je velmi závažné diskutované téma historie, o kterém by měl každý člověk vědět. Otčenášek sice nepsal příběh přímo ze zákopu, kde létaly střely a bomby a smrt nám nekoukala přímo do očí, ale ukázal nám příběh války z trochu jiné stránky. Viděli jsme strach lidí v očích, když četli plakáty na ulicích s instrukcemi o zákazu vycházení po jednadvacáté hodině, o zákazu komunikace s Židy, o zákazu uchovávání Židů pod hrozbou zastřelení pachatele i celé jeho rodině. Viděli jsme obyčejného chlapce, který dospíval ve válce a čekal ho další bod života – maturita. Nečekal, že se mu život tak zkomplikuje, ale jeho lidskost a láska k Ester ho naplnila silou bojovat, bojovat proti té strašné tmě a snažit se zachránit svou lásku a vyzrát nad tím velkým zlem. Toto se mi na Pavlovi moc líbilo. Riskoval svůj život za jiný, vzdával se věcí, které byly pro něj důležité, ale ne zdaleka tak, jako Ester.

Co se mi na knize také líbilo, bylo spojení se shakespearovským motivem nešťastné lásky. Ač už jen pouhý název napovídal námět, průběh a konec příběhu, celou tu dobu jsem fandila těm dvou mým vrstevníkům, aby vyhráli, aby přežili a zachránili se. Doufala jsem ve šťastný konec, ale ten bohužel nenastal.

I když byl konec tragický, kniha na mě působila obrovským dojmem, přispěla i jako malý střípek, který sbíráme, abychom si alespoň trošku složili ten strašlivý obraz holocaustu, abychom alespoň trošku pochopili, jaké utrpení znamená válka, židovská hvězda druhá světová válka.

 

Michaela Ošmerová





Další podobné materiály na webu: